J.-P. Torrell OP, z francouzštiny přeložila Marie Benáková, 264 str., rok vydání 2017 Studie jednoho z nejuznávanějších badatelů v oboru života a díla Tomáše Akvinského objasňuje a zpřesňuje předchozí výzkumné závěry o Tomášových životopisných a pracovních datech. Objevuje zajímavé souvislosti událostí jeho života s učením a duchovním vývojem tohoto velikána křesťanského myšlení. Pouze jako e-kniha E-knihu zasíláme mailem do 2 pracovních dnů po obdržení platby.
Servais Pinckaers, z francouzštiny přeložili Dagmar a František X. Halasovi brož., 176 str., rok vydání 2021 „Všichni chceme šťastně žít, o tom není pochyb,“ říká svatý Augustin. Co je však pravé štěstí a kde ho hledat? Autor této knihy nás uvádí na cestu za štěstím – je to cesta evangelia, cesta, kterou nám ukázal sám Bůh v Horském kázání, cesta blahoslavenství. V blahoslavenství nacházíme veškeré problémy, jež hýbají naším světem. Blahoslavenství jsou shrnutím lidského života s jeho radostmi a starostmi a přitom ten život stavějí do světla Kristova slova, které nás přichází osvítit „díky slitovnosti našeho Boha, s níž nás navštívil Vycházející z výsosti, aby zazářil na ty, kdo přebývají v temnotě a stínu smrti, a vedl naše kroky po cestě pokoje“ (Lk 1, 78–79).
David Vopřada váz., 128 str., rok vydání 2021 Jedenáctý svazek edice Patristika předkládá čtenáři další text významného křesťanského spisovatele Tertuliána, tentokrát pojednávající o svátosti křtu. Jedná se o nejstarší dochovaný křesťanský spis věnovaný tomuto tématu, jenž přináší cenné informace o teologii a liturgii křesťanské iniciace severoafrické církve na přelomu 2. a 3. století. Tertulián vysvětluje katechumenům a čerstvě pokřtěným křesťanům, jak vypadá autentická křesťanská tradice křtu, kterou si církev předává od dob apoštolů, a zároveň varuje před učením gnostických sekt, které křestní praxi církve zpochybňovaly. Podrobně rozebírá křestní koupel, zamýšlí se nad významem vody a její účinností ve křtu, věnuje se křestním typologiím a zdůrazňuje nezbytnost křtu pro spásu. Objasňuje také smysl Janova křtu, rozebírá vztah křtu a Kristova utrpení, řeší otázku křtu apoštolů, problém platnosti křtu heretiků a připomíná význam mučednictví jakožto křtu krve. Tertuliánovo pojednání o křtu je zásadním pramenem pro poznání vývoje starokřesťanské křestní nauky i praxe. Úvodní studie a komentář David Vopřada. Překlad z latiny Pavel Koronthály.
Josef Pieper, z němčiny přeložil Jan Frei brož., 96 str., rok vydání 2021 Každý člověk touží po štěstí, zakouší ve svém nitru žízeň, která volá po utišení. Co to ovšem znamená být šťastný? Co nás činí šťastnými? A existuje něco jako nejvyšší štěstí? Svrchované utišení? Autor ukazuje, že touha po štěstí je člověku přirozená, vychází z nejvnitřnějšího jádra lidské bytosti, kam byla vepsána už při stvoření. A tato touha musí nakonec dojít naplnění, má-li mít lidský život vůbec nějaký smysl. Kdyby neexistovala naděje na utišení, byl by člověk odsouzen k zoufalství. Lidskou touhu po štěstí ovšem nemůže utišit nic stvořeného. I kdyby člověk získal celý svět, nenasytí se, nepřestane prahnout po něčem víc. Onu nejhlubší žízeň může utišit jedině „dobro v úplnosti“, Bůh sám. Plnosti štěstí tedy dosáhneme až v cíli své cesty, ve věčném životě, kdy Boha uvidíme tváří v tvář. V tom totiž spočívá definitivní štěstí, v blaženém patření na toho, koho milujeme, v kontemplaci. Znamená to tedy, že štěstí nám bude dopřáno až na věčnosti? Že pozemský život není nic než trápení? Nikoli. Už zde můžeme okoušet předchuť věčného štěstí, v milujícím patření, v pozemské kontemplaci. Ta ovšem není, jak by se snad mohlo zdát, vyhrazena pouze mystikům či světcům, ale každému, kdo se dokáže zastavit, ztišit, žasnout a s láskou pohlížet i na ty nejnepatrnější věci.
Český národní a řádový provinční kalendář s informacemi o mešních čteních na každý den. Formát A6, uspořádání po týdnech, prostor pro denní záznamy, kroužková vazba. Náhled uspořádání diáře:
Obsah Michael J. Sandel: Populismus, liberalismus a demokracie Jan-Werner Müller: Demokracie a neúcta Pierre Rosanvallon: Promýšlet populismus Walter Lesch: Teologie a populismus: střety a vyjasnění Hans Schelkshorn: Proti instrumentalizaci křesťanství. O neslučitelnosti nové pravicové ideologie s křesťanskou morálkou Gerhard Kruip: Kdo je lid? Papež František k „legitimitě pojmu lid“ Regina Ammicht-Quinn: Populismus a genderové otázky. Strach ze zmatení pohlaví Thomas Hoffmann: Jazyk populistů Nabízíme rovněž jako e-knihu
Pavel Dudzik – Markéta Dudziková, brož., 208 str., rok vydání 2021 Desátý svazek edice Patristika přináší první část předkřestních katechezí Kyrilla (v české podobě Cyrila) z Jeruzaléma. Jedná se o nejstarší nám dochované přípravy na křest, přednesené v chrámu Božího hrobu v polovině 4. století. Katecheze, jejichž cílem bylo připravit dospělé kandidáty křtu k přijetí iniciačních svátostí, jsou založeny na postupném výkladu jednotlivých částí vyznání víry, které bylo tehdy v Jeruzalémě užíváno a jež není zcela totožné s vyznáním níkajsko-konstantinopolským. Dávají nám nahlédnout do tehdejší podoby předkřestní formace a odhalují teologické i pastorační důrazy jeruzalémského biskupa. Kyrillos své promluvy prokládá celou řadou citátů z Písma a odkazů na známé i méně známé biblické příběhy, s jejichž pomocí se snaží uvést své posluchače na cestu křesťanského života. Překlad z řečtiny a poznámky Markéta a Pavel Dudzikovi. Úvodní studie Pavel Dudzik.
Tomáš Akvinský, překlad Tomáš Machula brož., 164 str., rok vydání 2021 V této části Teologické sumy (STh I, q. 90–102) Tomáš pojednává o člověku v situaci před prvním hříchem. Nejprve se zabývá stvořením prvního muže s ohledem na jeho duši a tělo, poté stvořením první ženy pro muže, dále popisuje účel stvoření člověka a vysvětluje, co to znamená, že byl stvořen k obrazu Božímu. Věnuje se také otázkám ohledně intelektu prvního člověka, stavu milosti, rozebírá vztahy mezi lidmi navzájem a jejich vztah k ostatnímu stvoření, dále otázku nesmrtelnosti, plození a místa přebývání, tj. ráje. Jedná se o vyváženou syntézu, která stojí na empirickém východisku, je věrná biblickému textu a neopomíjí teologickou tradici. Překlad, úvodní studie a poznámky Tomáš Machula.
Alain Quilici brož., 92 str., rok vydání 2021 Jedním z vynikajících učitelů duchovního života je bezesporu svatý Dominik. Nezanechal nám sice žádnou propracovanou nauku, ale může nás inspirovat příkladem svého života, jak nám ho zprostředkovali jeho současníci, které hluboce ovlivnil. Dominik nikdy neopomněl příležitost k hlásání evangelia a byl vytrvalý v modlitbě, takže se o něm tradovalo, že mluvil jen o Bohu nebo s Bohem. Měl srdce vnímavé pro potřeby druhých a toužil je přivádět k pravému smyslu a prameni, ke Kristu. Autor představuje Dominika jako člověka srdce, rozhodnosti a rozvahy, muže modlitby, rozumu, zkušenosti, kříže, jako představeného i bratra a nabízí tak čtenáři množství podnětů pro prohloubení a rozvinutí křestního povolání. Putování se svatým Dominikem může zpřítomnit nevšední zážitky: okouzlení Boží láskou, dotek tajemství Božího povolání, nadšení a zápal provázející vznik nového řádu, dobrodružství prvních kazatelů na cestách… Zároveň je však náročné, ba přímo nebezpečné, právě tak jako Boží láska, u níž toto putování začíná a k níž směřuje. Máme-li jí totiž v pravdě odpovědět, musíme tak jako Dominik při svém putování s ní ze sebe vydat všechno. Všeho se vzdát a cele se dát do její služby. Alain Quilici OP (*1936) je francouzský dominikán, kněz kláštera v Toulouse. Působil jako převor kláštera v Marseille, novicmistr v Toulouse, je autorem desítek knih. Věnuje se kromě jiného duchovnímu doprovázení studentů a pastorační službě a kázání ve farnostech, na exerciciích a v médiích.
Obsah Jozef Jančovič: Jeruzalem a Sion v Starom zákone – privilegovaný Boží príbytok Filip Čapek: Dějiny Jeruzaléma a „Šalomounova“ chrámu z pohledu Starého zákona a současného archeologického výzkumu Aleš Weiss: Mezi nebem a zemí. Jeruzalém v rabínském judaismu Pierbattista Pizzaballa OFM: Jeruzalém v křesťanském pohledu. Projev v Lassalle-Haus, centru vedeném švýcarskými jezuity v Curychu; 14.–15. září 2009 Mustafa Abú Sway: Islámská teologie (Svaté) země Nezapomínejte na své arabské bratry. Rozhovor s dlouholetým zpravodajem České televize na Blízkém východě Jakubem Szántó David Vopřada: Dva Jeruzalémy. Křesťané prvních staletí a město Boží Martin Bedřich: „Ani slunce tak pevného stanoviště nemá na nebi jako Jeruzalém na zemi“. Svaté město v raně novověké imaginaci Olivier-Thomas Venard OP: Rozpolcené svědomí katolíka v Izraeli. Když praxe zpochybňuje teorii Ivana Yael Nepalová: Jeruzalémská knihovna v Ústavu dějin umění AV ČR
Tomáš Akvinský, překlad Tomáš Machula brož., 96 str., rok vydání 2021 Pojednání o habitech v Teologické sumě (STh I-II, q. 49–54) navazuje na traktát o vášních (STh I-II, q. 22–48). Habity jsou jisté kvality, které člověka uschopňují k relativně trvalé a snadné činnosti. Nauka o těchto principech lidských úkonů má zásadní význam pro morální a duchovní život člověka. Tomáš se nejprve zabývá habity obecně, tj. substancí habitů a jejich nezbytností pro lidský život (q. 49). Poté se zaměřuje na subjekt habitů, tj. na duševní potence, které jsou habity rozvíjeny a zdokonalovány (q. 50). V následující otázce (q. 51) se zabývá způsobem, jak lze habity získat, a rozlišuje habity přirozené a vlité od Boha. Dále pojednává o růstu habitů (q. 52) a jejich zániku a zmenšování (q. 53). V poslední otázce (q. 54) zkoumá rozlišování habitů. Na traktát o habitech navazuje traktát o ctnostech (STh I-II, q. 55–67), tedy habitech zaměřujících člověka k morálně dobrému jednání. Překlad, úvodní studie a poznámky Tomáš Machula.
Humbert z Romans, překlad Efrem Jindráček OP brož., 76 str., rok vydání 2021 Humbert z Romans († 1277), pátý magistr Řádu kazatelů, ve svém okružním listu adresovaném celému řádu rozebírá tři řeholní sliby, poslušnost, chudobu a čistotu, a s nimi spojené ctnosti, pokoru a trpělivost. Jeho cílem je povzbudit bratry v jejich povolání kazatelů Slova a připomenout jim základy řeholního života a dominikánské spirituality. Humbertův pohled je realistický, nepřehlíží lidskou omezenost, slabost a hřích, ani nezastírá náročnost kazatelského povolání. Zároveň je však plný naděje a důvěry, neboť ví, že člověk ve svém úsilí nezůstává bez pomoci a je schopen obstát v síle Boží milosti. Realismus, důvěra v člověka opírající se o důvěru v Boha, střízlivost a prostota, humor a radostnost, to jsou některé z rysů dominikánské spirituality, které vyzařují i z Humbertova dopisu. Následování a hlásání Slova ovšem není vyhrazeno pouze řeholníkům či dominikánům. Je to podstata každého křesťanského života, bez ohledu na dobu a životní stav. Humbertův dopis tak může poskytnout cenné postřehy a rady každému čtenáři, který zaslechl volání Slova, touží žít pro něj a s ním a sdílet ho s ostatními. Z latinského originálu přeložil a poznámkami opatřil Efrem Jindráček OP.Předmluvu k českému vydání napsal Bruno Cadoré OP, 87. magistr Řádu kazatelů.
Radek Tichý 188 str., rok vydání 2016 Tato kniha seznamuje čtenáře nejprve s historickým vývojem a strukturou římských orací, s prameny, které obsahují jejich první podoby. Ve druhé části se autor věnuje každé nedělní oraci zvlášť, popisuje její vznik a nabízí k ní teologicko-duchovní komentář. Pouze jako e-kniha E-knihu zasíláme mailem do 2 pracovních dnů po obdržení platby. Dodáváme ve formátu pdf.
Tomáš Akvinský, překlad Benedikt Mohelník brož., 328 str., rok vydání 2021 Traktát o svátosti eucharistie je posledním úplným traktátem Teologické sumy (STh III, q. 73–83). Tomáš ho s velkou pravděpodobností sepisoval na podzim roku 1273, krátce předtím než se po hluboké duchovní zkušenosti, jíž se mu dostalo právě při slavení eucharistie, definitivně odmlčel. Lze ho tak pokládat za jakousi Tomášovu teologickou a duchovní závěť.Tomáš se v něm nejprve zabývá eucharistií jakožto svátostí. Ptá se, jakým způsobem se obecný pojem svátosti vztahuje právě na eucharistii a jaká je její materie a forma. V této části probírá otázky týkající se svátostné proměny, způsobu, jímž je Kristus pod svátostnými způsobami přítomen, a akcidentů, totiž vnější podoby chleba a vína, u nichž při konsekraci k žádné zjevné změně nedochází. Dále pojednává o účincích eucharistie v řádu milosti, o těch, kdo eucharistii přijímají a kdo ji vysluhují, a nakonec rozebírá liturgické obřady, jimiž se eucharistie slaví. Překlad, úvodní studie a poznámky Benedikt Mohelník OP.
Jean-Jacques Pérennès, překlad Marcela Koupilová brož., 284 str., rok vydání 2021 Život, který byl obětován, darován za druhé, má v sobě určité tajemství. Takový byl i život Pierra Claverieho OP, dominikána a biskupa v alžírském Oranu, a tato kniha nám umožňuje do jeho tajemství nahlédnout. Pierre Claverie zasvětil svůj život Alžírsku a Alžířanům, uprostřed této země zkoušené nenávistí, násilím a utrpením se stal svědkem naděje, která nemá nic společného s naivním optimismem, ale opírá se o důvěru, že v Bohu můžeme dosáhnout usmíření a pokoje. Jádrem jeho mise bylo přátelství, které může vyrůst pouze z upřímné touhy poznat druhého, naslouchat mu, umožnit jeho existenci… být tu pro něj, dokonce za něj dát svůj život. A hlavním prostředkem jeho poslání se stal dialog, který se nebojí druhého, respektuje ho a který může být skutečný jedině tehdy, zůstává-li věrný pravdě. Dialog, který podle Claverieho tvoří podstatu Božího vztahu k lidem a vztahů mezi lidmi.
Anne Lécu, překlad Tereza Hodinová brož., 120 str., rok vydání 2021 Člověka po pádu dusí hanba, padá pod ní, skrývá se, pohrdá sebou. Ale Bůh se nestydí za člověka, kterého stvořil. Naopak, obnovuje ho a nabízí mu oděv, kterým by zakryl svou nahotu. Nejprve je to oděv ze zvířecí kůže, oděv zástupné oběti. Oděvy dalších biblických postav ukazují, s jakou láskou Bůh člověka zahaluje do svého milosrdenství. Nakonec nám zanechává bílou tuniku, tkanou odshora až dolů, beze švů. Obraz znovudosažené integrity člověka a jednoty celého lidstva, zářící oděv milosti a slávy. Autorka, sestra dominikánka, vězeňská lékařka, nás nutí zrevidovat soudy o sobě i o druhých, svobodně se nadechnout a žít v důvěře v Boží milosrdenství. Anne Lécu OP (* 1967) vstoupila po ukočení studia medicíny do dominikánského řádu. Od roku 1997 se věnuje lékařské praxi ve vazebním středisku ve Fleury-Mérogis, jedné z největších věznic v Evropě. Je držitelkou doktorátu filosofie a licenciátu teologie.
text a ilustrace Česlava Talafantová OP váz., 72 str., rok vydání 2021 Kdy vlastně začala křížová cesta a kolik má zastavení? A které je/bude to poslední? Sestra Česlava, dominikánka, která káže vyprávěním a ilustrováním příběhů inspirovaných dějinami spásy, pojala křížovou cestu pěkně zeširoka, „od Adama“ až do dnešních dnů. Zastavení může být nepočítaně, záleží na čtenářově fantazii. Každý okamžik dějin spásy se nějak vztahuje ke Kristově kříži a je jím osvětlován. Skrze Krista je všechno stvořeno a skrze něho je také vše usmířeno, jeho krev prolitá na kříži zjednává pokoj. On je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Moc smrti byla na kříži zlomena, ale zlo ještě není definitivně poraženo. Červený had vinoucí se celou knihou čeká i na poslední stránce a hledá, koho by pohltil. Naše individuální křížové cesty se ještě neuzavřely, čekají na své vyústění. Jaké bude? Doneseme svůj kříž k vítězství, nebo ho odhodíme jako nepotřebné harampádí, které jen překáží našemu pozemskému štěstí? Volba je jen na nás…
Dom Louis Leloir OSB, překlad Opatství Nový Dvůr, revize překladu Denis Molčanov brož., 216 str., rok vydání 2021 Tato kniha je studií o pouštních otcích, nahlížených především prizmatem arménských pateriků, vydaných v Benátkách roku 1855. Autor přibližuje spiritualitu pouštních otců a ukazuje význam jejich poselství pro současnost, a to nejen pro dnešní mnišský život, ale i pro život obecně křesťanský, v němž je stále důležitá samota, prodlévání v ústraní s Bohem, ukázněnost a sebeovládání. Chce také upozornit na živoucí pouto, které ve všech dobách spojuje ty, kdo přebývají na poušti, s jejich bratry a sestrami po celém světě. Všichni, podle svého povolání, v modlitbách a ve skrytosti zůstávají ve spojení, berou na sebe potřeby i úzkosti ostatních, vzdávají Bohu díky za jejich radosti a uctívají jeho jméno. Dom Louis Leloir OSB (1911–1992), pocházející z Namuru v Belgii, byl benediktinský mnich v opatství Clervaux v Lucembursku. Kněžské svěcení přijal v roce 1935, studoval na Papežském biblickém institutu v Římě a pobýval také v opatství sv. Jeronýma v Římě. Zabýval se mezináboženským dialogem, studoval rané mnišství a arménskou a syrskou patristickou literaturu.