Humbert z Romans, překlad Efrem Jindráček OP brož., 76 str., rok vydání 2021   Humbert z Romans († 1277), pátý magistr Řádu kazatelů, ve svém okružním listu adresovaném celému řádu rozebírá tři řeholní sliby, poslušnost, chudobu a čistotu, a s nimi spojené ctnosti, pokoru a trpělivost. Jeho cílem je povzbudit bratry v jejich povolání kazatelů Slova a připomenout jim základy řeholního života a dominikánské spirituality. Humbertův pohled je realistický, nepřehlíží lidskou omezenost, slabost a hřích, ani nezastírá náročnost kazatelského povolání. Zároveň je však plný naděje a důvěry, neboť ví, že člověk ve svém úsilí nezůstává bez pomoci a je schopen obstát v síle Boží milosti. Realismus, důvěra v člověka opírající se o důvěru v Boha, střízlivost a prostota, humor a radostnost, to jsou některé z rysů dominikánské spirituality, které vyzařují i z Humbertova dopisu. Následování a hlásání Slova ovšem není vyhrazeno pouze řeholníkům či dominikánům. Je to podstata každého křesťanského života, bez ohledu na dobu a životní stav. Humbertův dopis tak může poskytnout cenné postřehy a rady každému čtenáři, který zaslechl volání Slova, touží žít pro něj a s ním a sdílet ho s ostatními. Z latinského originálu přeložil a poznámkami opatřil Efrem Jindráček OP.Předmluvu k českému vydání napsal Bruno Cadoré OP, 87. magistr Řádu kazatelů.  

Radek Tichý 188 str., rok vydání 2016 Tato kniha seznamuje čtenáře nejprve s historickým vývojem a strukturou římských orací, s prameny, které obsahují jejich první podoby. Ve druhé části se autor věnuje každé nedělní oraci zvlášť, popisuje její vznik a nabízí k ní teologicko-duchovní komentář.   Pouze jako e-kniha   E-knihu zasíláme mailem do 2 pracovních dnů po obdržení platby. Dodáváme ve formátu pdf.  

Tomáš Akvinský, překlad Benedikt Mohelník brož., 328 str., rok vydání 2021   Traktát o svátosti eucharistie je posledním úplným traktátem Teologické sumy (STh III, q. 73–83). Tomáš ho s velkou pravděpodobností sepisoval na podzim roku 1273, krátce předtím než se po hluboké duchovní zkušenosti, jíž se mu dostalo právě při slavení eucharistie, definitivně odmlčel. Lze ho tak pokládat za jakousi Tomášovu teologickou a duchovní závěť.Tomáš se v něm nejprve zabývá eucharistií jakožto svátostí. Ptá se, jakým způsobem se obecný pojem svátosti vztahuje právě na eucharistii a jaká je její materie a forma. V této části probírá otázky týkající se svátostné proměny, způsobu, jímž je Kristus pod svátostnými způsobami přítomen, a akcidentů, totiž vnější podoby chleba a vína, u nichž při konsekraci k žádné zjevné změně nedochází. Dále pojednává o účincích eucharistie v řádu milosti, o těch, kdo eucharistii přijímají a kdo ji vysluhují, a nakonec rozebírá liturgické obřady, jimiž se eucharistie slaví. Překlad, úvodní studie a poznámky Benedikt Mohelník OP.  

Jean-Jacques Pérennès, překlad Marcela Koupilová   brož., 284 str., rok vydání 2021   Život, který byl obětován, darován za druhé, má v sobě určité tajemství. Takový byl i život Pierra Claverieho OP, dominikána a biskupa v alžírském Oranu, a tato kniha nám umožňuje do jeho tajemství nahlédnout. Pierre Claverie zasvětil svůj život Alžírsku a Alžířanům, uprostřed této země zkoušené nenávistí, násilím a utrpením se stal svědkem naděje, která nemá nic společného s naivním optimismem, ale opírá se o důvěru, že v Bohu můžeme dosáhnout usmíření a pokoje. Jádrem jeho mise bylo přátelství, které může vyrůst pouze z upřímné touhy poznat druhého, naslouchat mu, umožnit jeho existenci… být tu pro něj, dokonce za něj dát svůj život. A hlavním prostředkem jeho poslání se stal dialog, který se nebojí druhého, respektuje ho a který může být skutečný jedině tehdy, zůstává-li věrný pravdě. Dialog, který podle Claverieho tvoří podstatu Božího vztahu k lidem a vztahů mezi lidmi.

Anne Lécu, překlad Tereza Hodinová   brož., 120 str., rok vydání 2021   Člověka po pádu dusí hanba, padá pod ní, skrývá se, pohrdá sebou. Ale Bůh se nestydí za člověka, kterého stvořil. Naopak, obnovuje ho a nabízí mu oděv, kterým by zakryl svou nahotu. Nejprve je to oděv ze zvířecí kůže, oděv zástupné oběti. Oděvy dalších biblických postav ukazují, s jakou láskou Bůh člověka zahaluje do svého milosrdenství. Nakonec nám zanechává bílou tuniku, tkanou odshora až dolů, beze švů. Obraz znovudosažené integrity člověka a jednoty celého lidstva, zářící oděv milosti a slávy. Autorka, sestra dominikánka, vězeňská lékařka, nás nutí zrevidovat soudy o sobě i o druhých, svobodně se nadechnout a žít v důvěře v Boží milosrdenství.   Anne Lécu OP (* 1967) vstoupila po ukočení studia medicíny do dominikánského řádu. Od roku 1997 se věnuje lékařské praxi ve vazebním středisku ve Fleury-Mérogis, jedné z největších věznic v Evropě. Je držitelkou doktorátu filosofie a licenciátu teologie.  

text a ilustrace Česlava Talafantová OP váz., 72 str., rok vydání 2021   Kdy vlastně začala křížová cesta a kolik má zastavení? A které je/bude to poslední? Sestra Česlava, dominikánka, která káže vyprávěním a ilustrováním příběhů inspirovaných dějinami spásy, pojala křížovou cestu pěkně zeširoka, „od Adama“ až do dnešních dnů. Zastavení může být nepočítaně, záleží na čtenářově fantazii. Každý okamžik dějin spásy se nějak vztahuje ke Kristově kříži a je jím osvětlován. Skrze Krista je všechno stvořeno a skrze něho je také vše usmířeno, jeho krev prolitá na kříži zjednává pokoj. On je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Moc smrti byla na kříži zlomena, ale zlo ještě není definitivně poraženo. Červený had vinoucí se celou knihou čeká i na poslední stránce a hledá, koho by pohltil. Naše individuální křížové cesty se ještě neuzavřely, čekají na své vyústění. Jaké bude? Doneseme svůj kříž k vítězství, nebo ho odhodíme jako nepotřebné harampádí, které jen překáží našemu pozemskému štěstí? Volba je jen na nás…  

Dom Louis Leloir OSB, překlad Opatství Nový Dvůr, revize překladu Denis Molčanov brož., 216 str., rok vydání 2021   Tato kniha je studií o pouštních otcích, nahlížených především prizmatem arménských pateriků, vydaných v Benátkách roku 1855. Autor přibližuje spiritualitu pouštních otců a ukazuje význam jejich poselství pro současnost, a to nejen pro dnešní mnišský život, ale i pro život obecně křesťanský, v němž je stále důležitá samota, prodlévání v ústraní s Bohem, ukázněnost a sebeovládání. Chce také upozornit na živoucí pouto, které ve všech dobách spojuje ty, kdo přebývají na poušti, s jejich bratry a sestrami po celém světě. Všichni, podle svého povolání, v modlitbách a ve skrytosti zůstávají ve spojení, berou na sebe potřeby i úzkosti ostatních, vzdávají Bohu díky za jejich radosti a uctívají jeho jméno. Dom Louis Leloir OSB (1911–1992), pocházející z Namuru v Belgii, byl benediktinský mnich v opatství Clervaux v Lucembursku. Kněžské svěcení přijal v roce 1935, studoval na Papežském biblickém institutu v Římě a pobýval také v opatství sv. Jeronýma v Římě. Zabýval se mezináboženským dialogem, studoval rané mnišství a arménskou a syrskou patristickou literaturu.  

Obsah Francis Xavier Charet: Dialog mezi psychologií a teologií. Korespondence C. G. Junga a Victora Whitea Adrian Cunningham: Victor White a C. G. Jung. Věrné setkání bílé vrány a gnostika Mary Stefanazzi: Victor White OP: Válka a narativ rozkvětu člověka Victor White OP: Svatý Tomáš Akvinský a Jungova psychologie Victor White OP: Psychoterapie a etika Victor White OP: Moderní psychologie a funkce symbolů Victor White OP: Jung o Jóbovi Victor White OP: Dogma a duševní zdraví