Charles Journet se narodil v roce 1891 v Ženevě. Studoval teologii ve Fribourgu a poté zde působil jako profesor dogmatiky. Věnoval se především eklesiologické problematice a na toto téma napsal mnoho knih a článků. Patřil do okruhu přátel Jacquese Maritaina, s nímž v roce 1926 založil teologický časopis Nova et Vetera. Byl členem přípravné komise Druhého vatikánského koncilu, kterého se v jeho poslední fázi také aktivně zúčastnil; významně se podílel na formulacích Dignitatis humanae a Nostra Aetate. V roce 1965 byl jmenován kardinálem. Zemřel v roce 1975 ve Fribourgu.
„Podle starých autorů je moudrým ten, kdo nejprve upře svůj pohled na nejvyšší příčinu jistého celku, a pak je schopen podle ní zhodnotit a uspořádat všechny prvky tohoto celku. Jakmile se intelektu podaří pozvednout až k první příčině celého vesmíru, je čas nejvyšší a nejvíce božské aktivity – na základě této první příčiny a z jejího hlediska znovu sestoupit k mnohosti věcí světa, uchopit je jediným pohledem a v něm spatřit jejich jednotu. Po cestě „objevování“ (via inventionis) tak následuje cesta „sjednocení“ (via judicii). To je charakteristický rys poznání, jež nese jméno moudrost.“