V těchto dnech se naše modlitba pozvedá vzhůru za pomoci zbožné almužny a plodného postu. Vždyť není žádná ostuda žádat milosrdenství od Boha, když je člověk neodpírá ani člověku a když čistý úmysl prosícího srdce nezakrývá oblak představ tělesných žádostivostí. Modlitba nechť je čistá, abychom snad nezatoužili po tom, co si nežádá láska, nýbrž dychtivost; abychom nepřátelům nevyprošovali nic zlého; abychom modlitbou neškodili těm, kterým nemůžeme uškodit přímo nebo z pomsty. Tak jako nás almužna a půst uschopňují k modlitbě, tak i sama naše modlitba poskytuje almužnu, zaměřuje-li se a rozšiřuje nejen na přátele, ale i nepřátele, a postí-li se od hněvu, nenávisti a dalších tuze zhoubných věcí. Postíme-li se od jídla, čím spíše se má modlitba postit od toho, co je jedovaté? Ostatně i my se občerstvujeme jídlem v patřičný a vhodný čas. Nikdy však nepřinášejme potěšení naší modlitbě takovými pokrmy. Náš půst nechť je stálý, vždyť má vlastní pokrm, který máme přijímat bez ustání. Vždycky ať se tedy postí od nenávisti, vždycky ať se sytí láskou.
Nechť se vaše posty nepodobají tomu, co odsuzuje prorok: „Já jsem si takový půst nevybral, praví Pán.“ (Iz 58, 5) Pán odmítá posty těch, kdo se stále sváří; vyhledává však posty zbožných. Odmítá posty těch, kdo druhé utlačují; vyhledává posty těch, kdo přinášejí úlevu. Odmítá posty těch, kdo pěstují nepřátelství; vyhledává posty těch, kdo propouštějí na svobodu.
Utrpení našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista je zárukou slávy a lekcí trpělivosti. Vždyť co by si od Boží milosti nemohla srdce věřících slibovat, když vidí, že nestačilo, aby se pro ně jediný Boží Syn, souvěčný s Otcem, narodil jako člověk z člověka, ale že zemřel rukama těch lidí, které sám stvořil? Pán nám pro budoucí časy slibuje velkou věc. Ale připomínáme si ještě mnohem větší skutečnost, kterou pro nás již udělal. Kde byli a čím byli bezbožníci, když pro ně Kristus zemřel? Kdo by pochyboval o tom, že daruje svatým svůj život, když jim ještě v době, kdy byli bezbožníky, daroval svou smrt? Proč by měla lidská křehkost váhat uvěřit tomu, co nastane, totiž že lidé budou jednou žít s Bohem? To, co se již stalo, je mnohem neuvěřitelnější – Bůh zemřel kvůli lidem.