Doprava zdarma od 750 Kč

Svatý Augustin. Postní promluvy

Neohodnoceno
285 Kč

 

David Vopřada

váz., 216 str., rok vydání 2023

Jako čtrnáctý svazek edice Patristika vycházejí promluvy, které hipponský biskup svatý Augustin (354–430) pronesl v průběhu postní doby. Ve svazku je zařazeno osm postních promluv, dále osm promluv ke kandidátům křtu v rámci jejich přípravy na křest – jde převážně o promluvy k předání či složení vyznání víry, a nakonec čtyři promluvy na památku utrpení Páně, které Augustin přednesl během velkopátečních obřadů. Augustin v promluvách vysvětluje smysl a charakter postní doby, zdůrazňuje její slavnostnost a její primární zaměření na prohloubení víry a upevnění vztahu s Bohem. Věnuje se také typickým prostředkům postní přípravy, jako jsou půst, modlitba a almužna, rozebírá význam jednotlivých článků vyznání víry a vykupitelskou hodnotu Kristovy smrti a vzkříšení, skrze něž jsme byli uschopněni otevírat se Boží lásce a přátelství.

Úvodní studie a komentář David Vopřada. Překlad z latiny Pavel Koronthály a David Vopřada.

 

Kategorie: Patristika

 

V těchto dnech se naše modlitba pozvedá vzhůru za pomoci zbožné almužny a plodného postu. Vždyť není žádná ostuda žádat milosrdenství od Boha, když je člověk neodpírá ani člověku a když čistý úmysl prosícího srdce nezakrývá oblak představ tělesných žádostivostí. Modlitba nechť je čistá, abychom snad nezatoužili po tom, co si nežádá láska, nýbrž dychtivost; abychom nepřátelům nevyprošovali nic zlého; abychom modlitbou neškodili těm, kterým nemůžeme uškodit přímo nebo z pomsty. Tak jako nás almužna a půst uschopňují k modlitbě, tak i sama naše modlitba poskytuje almužnu, zaměřuje-li se a rozšiřuje nejen na přátele, ale i nepřátele, a postí-li se od hněvu, nenávisti a dalších tuze zhoubných věcí. Postíme-li se od jídla, čím spíše se má modlitba postit od toho, co je jedovaté? Ostatně i my se občerstvujeme jídlem v patřičný a vhodný čas. Nikdy však nepřinášejme potěšení naší modlitbě takovými pokrmy. Náš půst nechť je stálý, vždyť má vlastní pokrm, který máme přijímat bez ustání. Vždycky ať se tedy postí od nenávisti, vždycky ať se sytí láskou.

           

Nechť se vaše posty nepodobají tomu, co odsuzuje prorok: „Já jsem si takový půst nevybral, praví Pán.“ (Iz 58, 5) Pán odmítá posty těch, kdo se stále sváří; vyhledává však posty zbožných. Odmítá posty těch, kdo druhé utlačují; vyhledává posty těch, kdo přinášejí úlevu. Odmítá posty těch, kdo pěstují nepřátelství; vyhledává posty těch, kdo propouštějí na svobodu.

 

Utrpení našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista je zárukou slávy a lekcí trpělivosti. Vždyť co by si od Boží milosti nemohla srdce věřících slibovat, když vidí, že nestačilo, aby se pro ně jediný Boží Syn, souvěčný s Otcem, narodil jako člověk z člověka, ale že zemřel rukama těch lidí, které sám stvořil? Pán nám pro budoucí časy slibuje velkou věc. Ale připomínáme si ještě mnohem větší skutečnost, kterou pro nás již udělal. Kde byli a čím byli bezbožníci, když pro ně Kristus zemřel? Kdo by pochyboval o tom, že daruje svatým svůj život, když jim ještě v době, kdy byli bezbožníky, daroval svou smrt? Proč by měla lidská křehkost váhat uvěřit tomu, co nastane, totiž že lidé budou jednou žít s Bohem? To, co se již stalo, je mnohem neuvěřitelnější – Bůh zemřel kvůli lidem.

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Nevyplňujte toto pole: