Naše přirozené poznání se zakládá na smyslech, a proto může jít tak daleko, kam až může být vedeno smyslovými [věcmi]. Náš intelekt však nemůže být smyslovými [věcmi] veden až k vidění Boží esence, neboť tvorové [poznatelní] smysly jsou účinky Boží moci, které jí nejsou adekvátní. Z poznání smyslových [věcí] proto není možné poznat celou Boží moc, a tedy ani vidět jeho esenci. Protože však to jsou jeho účinky, které na něm závisí jako na příčině, mohou nás dovést alespoň k tomu, abychom poznali, zda Bůh existuje, a abychom o něm poznali, co musí mít jako první příčina všeho, která přesahuje všechny své účinky. A proto poznáváme jeho vztah ke všem tvorům, a sice že je příčinou všech; rozdíl mezi ním a tvory, totiž že nepatří mezi své účinky; a že je vyňat nikoli proto, že by mu něco chybělo, ale proto, že je všechny převyšuje.
Podle Filosofa jsou slova znamením pojmů a pojmy jsou podobností věcí. Je tedy zřejmé, že slova odkazují na označované věci prostřednictvím pojmu v intelektu. Podle toho tedy můžeme pojmenovat to, co lze poznat intelektem. Výše bylo ukázáno, že v tomto životě nemůžeme Boha poznávat v jeho esenci. Lze ho ale poznávat prostřednictvím tvorů, na základě toho, že je jejich původcem, a pomocí vyvyšování a odnímání. Tímto způsobem tedy může být pojmenován prostřednictvím tvorů, nikoli ovšem tak, že by jméno označující Boha vyjadřovalo božskou esenci o sobě, tak jako jméno „člověk“ vyjadřuje svým významem esenci člověka podle toho, co jest. Označuje jeho definici, a tím ukazuje jeho esenci. Pojem označovaný jménem je totiž definicí.