Zasvěcený život je ikonou všeho křesťanského života, a abychom jej žili plně a účinně a radostně, musíme chápat, že jsme bohatí. Bohatí – i když jsme v klášteře a bez koruny v peněžence, možná i bez té peněženky. Zamysleme se: jak můžeme jíst Tělo a pít Krev našeho Pána, a nebýt bohatí? Jak bychom mohli přijímat eucharistii, a nebýt bohatí? Pravda nám umožňuje vzdát se všech peněz, co jsme kdy měli, zříci se všech budoucích šancí, které jsme kdy měli, a „uvíznout“ v tomto způsobu života. Ve skutečnosti jsme neuvízli – jsme bohatí. Jaké je však naše bohatství? … To nejzřejmější bohatství, které máme, a které myslím nejmíň slavíme, je vzkříšení. Ježíš vstal z mrtvých a my můžeme též. Pokud je to pravda – a jestli není, tak se ošklivě pleteme! –, má to důsledky pro všechno, co zde uděláme a řekneme. Stručně řečeno, vzkříšení je to bohatství, které máme – „záruka budoucí slávy“. Na jeho účet můžeme žít tento svatý risk, umožňuje nám žít bez hojnosti dober tohoto světa, dává nám žít, aniž bychom se mstili za způsobená příkoří, můžeme žít bez zajištěné budoucnosti, bez plánů; protože jsme byli stvořeni, vykoupeni, byl nám přislíben věčný život a dostali jsme Ducha svatého, který nám v tajemství Letnic stále ukazuje, že v tomto řádu věcí máme své místo. To je poselství Letnic. Každý slyší evangelium ve svém jazyce: máme své místo. Bůh říká řeholníkům: „Dobře, nemáte peníze, nemáte majetek, nemáte vliv na své sebeurčení, ale máte své místo.“
Myslím, že když na sebe necháme řeholi působit, tak zkrásníme duchovní láskou, protože kráčíme s Bohem a stále zakoušíme jeho přítomnost, a tak máme možnost stát se ikonou Vzkříšení. Myslím si, že naše setrvávání je vedle smrti mučedníků tím nejlepším důkazem, že Ježíš žije. Ta pevnost našeho Středu nám umožňuje žít bez sebeobrany a myslím, že vzkříšení je v našich životech možné právě díky životu bez sebeobrany. Mám Střed, mám identitu, někam patřím a vím, že Bůh se mě dotýká tím, co je mi blízké. Tudíž mě pak neohrožuje to, co k tomu nepatří, nejsem ohrožován sekularizací, nejsem ohrožován těmi, kdo nemají rádi katolickou církev, nebo jejími skandály, neohrožují mě liberálové.
Jinak řečeno máme na vybranou, každý z nás má na vybranou. Můžu se definovat negativně, nebo pozitivně. Můžu se definovat jako katolík a dominikán, kterému se příčí tohle a tohle. Nebo se můžu definovat jako katolík a dominikán, protože představuji skutečnost, že Kristus žije a je přítomen ve svátostech a něco nabízí sekulárnímu světu. Pro mě je tohle velmi dominikánská perspektiva. Pokud neseme odkaz svatého Dominika, svatého Alberta a svatého Tomáše Akvinského, tak nutně věříme, že evangelium mluví k naší době. Nemusíme fňukat, že nežijeme ve třináctém století. Máme co říci dnešním lidem, protože v církvi vane Duch svatý a my věříme, že tentýž Duch žehná našemu životu studia, modlitby a poslušnosti, aby naše svaté kázání k něčemu bylo. Říkáme tomu příslib Letnic.