O prozřetelnosti a předurčení

Kniha obsahuje první český překlad páté až sedmé otázky Tomášových Disputovaných otázek o pravdě. Tomáš Akvinský v nich otevírá problematické body víry v prozřetelnost a předurčení, koriguje některá svá dřívější vyjádření a připravuje půdu pro další reflexi nad tématem, ke kterému se bude vracet až do posledních týdnů svého života. Tomášova reflexe nad vztahy mezi Božím působením, svobodou, nutností, náhodou a zlem je v mnoha směrech svobodná od zdánlivých samozřejmostí dnešního myšlenkového světa. Jeho úsilí o seriózní myšlení, nezatížené dnešními schématy, představuje obohacení a výzvu pro kohokoli, kdo se chce těmito otázkami vážně zabývat. Znalost Tomášových řešení je ­– díky jeho nesmírnému vlivu – rovněž prakticky nutnou podmínkou pro pochopení pozdějších katolických pozic v těchto otázkách.

Bibliografické údaje:

Název: O prozřetelnosti a předurčení
Autor: Tomáš Akvinský
Nakladatel: Krystal OP
Ediční řada: Aquinata
Překlad a úvodní studie: Petr Dvorský
Jazyk: český
Rok vydání: 2018
Vazba: brožovaná
Počet stran: 392
Rozměry: 13 × 20,5 cm
ISBN: 978-80-7575-032-7

Ukázka:

„Ale to by znamenalo, že existuje předurčení!“ Nevím, kolikrát jsem už slyšel horlivého křesťana popírat existenci náhody či argumentovat ve prospěch skutečnosti, že Bůh nemohl stvořit lepší svět než tento. Je to ale tento výkřik začínajícího studenta katolické teologie, který dle mého soudu nejlépe ilustruje zásadní limity (počínaje neznalostí Katechismu), jimiž trpí současné křesťanské povědomí ohledně tématu, jímž se Tomáš zabývá v této knize. Ano, o tom, že existuje předurčení, se opakovaně hovoří v novozákonních pavlovských listech. Ne, tridentský koncil neodsoudil nauku o předurčení, naopak s ní počítá: odsoudil pouze některé názory na povahu předurčení a jeho vztah k dalším skutečnostem. A ne, navzdory tomu nejsme nuceni popřít ani náhodu, ani svobodu rozhodování. Ne, to že mohl Bůh věci udělat lépe, neznamená, že je neudělal dobře. A ne, křesťan není povinen ani oprávněn nechat se při hovoření o této části svojí víry umlčet pověrami o jejich rozumové neobhajitelnosti. Tomášova prezentace těchto otázek v Disputovaných otázkách o pravdě samozřejmě není posledním slovem k tomuto tématu. Není posledním slovem ani v rámci Tomášova myšlení samotného. Je nicméně zásadním krokem na cestě k pochopení tohoto tématu, který v podstatné míře neztrácí nic na své aktuálnosti. Dialog mezi Lutherem a Erasmem o předurčení a svobodě rozhodování selhal díky malé ochotě obou čerpat z přínosů středověkého myšlení: v jejím důsledku se v této oblasti oba myslitelé neúspěšně snažili vynalézt kolo. Četba Disputovaných otázek může čtenáři prospět, aby byl ušetřen podobného osudu." (z úvodní studie)