Doprava zdarma od 750 Kč

O mimořádných darech Ducha v Teologické sumě

Neohodnoceno
170 Kč

Tomáš Akvinský

 

V této části Sumy (STh II-II, q. 171–178) Tomáš pojednává o charismatech, tedy mimořádných darech Ducha svatého, které jsou dány některým křesťanům k užitku celé církve. Postupně se věnuje daru prorokování (prophetia), vytržení (raptus), milosti jazyků (gratia linguarum), řeči moudrosti a poznání (sermo sapientiae et scientiae) a milosti konání zázraků (gratia miraculorum). Soustřeďuje se především na dar prorokování, jemuž věnuje víc jak polovinu celého traktátu. Proroctví neomezuje na dobu biblickou ani pouze na prvotní církev, ale chápe ho jako fenomén patřící k životu církve obecně. Velkou váhu kladenou právě na proroctví lze vysvětlit Tomášovým důrazem na slovo a hlásání. Spatřuje zde velké nebezpečí neautentického projevu, který církvi neprospívá, ale ohrožuje ji.

Tomášův traktát přináší zajímavé intelektuální podněty k reflexi o mimořádném působení Ducha pro budování církve a podporu víry.

Kategorie: Summa theologiae

Bibliografické údaje:

Název: O mimořádných darech Ducha v Teologické sumě
Autor: Tomáš Akvinský
Nakladatel: Krystal OP
Ediční řada: Summa theologiae
Překlad, úvodní studie a poznámky: Tomáš Machula
Jazyk: český
Rok vydání: 2021
Vazba: brožovaná
Počet stran: 140
Rozměry: 13 × 20,5 cm
ISBN: 978-80-7575-099-0

 


 

Ukázky:

Prorokování spočívá prvotně a především v poznání, neboť proroci poznávají to, co je lidskému poznání vzdáleno. Prorok (řecky proféta) je totiž slovo odvozené od fanos (zjevný), neboť činí zjevným to, co je vzdálené. Proto Isidor v knize Etymologií říká, že „ve Starém zákoně se jim říkalo vidoucí, neboť viděli to, co jiní neviděli, a pronikli až k tomu, co bylo skryté v tajemství“. Proto je i pohané označovali jako věštce, neboť věděli. Prorokování spočívá za druhé v mluvení, jak se praví v 1 Kor 12, 7: „Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu,“ a 14, 12: „Snažte se, abyste měli hojnost toho, co slouží růstu celé církve,“ neboť to, co proroci z božského poučení poznali, zvěstují ku prospěchu druhých, jak praví Iz 21, 10: „Co jsem slyšel od Pána zástupů, Boha Izraele, to vám oznamuji.“ A v souladu s tím Isidor v knize Etymologií uvádí, že proroky lze nazvat „předpovídači, neboť předem vědí“, tj. mluví o vzdáleném a zvěstují to, co nastane.

Ke vznešenosti prorokování patří to, že je někdo nejen osvícen inteligibilním světlem, ale také vnímá obrazné vidění. Podobně i k dokonalosti působení Ducha svatého patří to, že nejen naplňuje mysl prorockým světlem a představivost obrazným viděním, jako tomu bylo ve Starém zákoně, ale také navenek uschopňuje k pronášení různých řečových znaků. To vše se děje v Novém zákoně, jak praví 1 Kor 14, 26: „Jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný promluví v jazycích, další má zjevení,“ tj. prorokuje. Darem prorokování je člověk zaměřen k Bohu co do mysli, což je vznešenější než zaměření co do jazyka. Je však řečeno, že ten, kdo mluví jazyky, nemluví k lidem, tj. k jejich intelektu nebo k jejich užitku, ale k intelektu samotného Boha a k jeho chvále. Proroctvím je však člověk zaměřen jak k Bohu, tak k bližnímu. Proto jde o dokonalejší dar.

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Nevyplňujte toto pole: