Tématu posledních věcí patří v myšlení a rozjímání kardinála Journeta významné místo. Tato kniha nabízí pečlivý přepis kázání, jež na toto téma pronesl při duchovním cvičení v roce 1961. Ve svém výkladu náš kazatel jakoby nevědomky přináší živoucí svědectví čiré, průzračné víry, nesené hlubokou láskou. Nebojí se promlouvat o tajemstvích, o kterých lidé nemají odvahu hovořit a na něž nelze pohlížet bez lásky. Stvoření člověka, prvotní hřích, očistec, peklo. K těm nejtěžším otázkám, které si klade každý člověk, přistupuje naprosto zpříma, a jeho odpověď jako by už nyní byla projasněná paprskem pokoje, jehož dosáhneme později v nebi, v blaženém patření na Boha.
„To, co zde prorok (Joel 3, 1-5) jakkoli dosud zmateně ohlašuje, je příchod království. Čerpá přitom z těch nejvýmluvnějších představ, jaké mohl najít, z obrazů vesmírných pohrom. Co je však vesmírná katastrofa v porovnání s tou úžasnou událostí překračující veškerá lidská očekávání – sestoupením Ducha svatého do nesmrtelných duší?“
„Církev, jež vznikla z výronu Kristovy milosti, musí projít stejnou cestou, jakou ušel Vykupitel, než vstal z mrtvých a vystoupil na nebesa. Stejně, jako byl Ježíš na kříži králem, ovšem králem ukřižovaným, tak je i církev královstvím, ovšem královstvím ukřižovaným.“
„V čem spočívá soud jednotlivců? Řečeno velmi zkráceně, závoj zakrývající duši se roztrhne a ona si uvědomí, v jakém stavu se nacházela. Světec, jehož srdce je naprosto čisté, najednou uvidí, že když setrvával v dokonalé lásce k Bohu, nesl v sobě nebe, byl v nebi. Nepociťoval to snad? Někdo může být ponořen do velkých úzkostí, věřit, že ho Bůh odstrčil, společně s Ježíšem volat: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil,“ a přesto být v nebi. Teprve když přichází smrt, vidí, že byl celou dobu v ráji…“
„Skutečně je to tak, že jsme dnes přestali o pekle mluvit, protože z něj máme strach? Pokud ano, bylo by to vskutku smutné, neboť Ježíš o něm mluvil. A proto musíme taky, ale ve světle, v němž nám tyto věci byly zjeveny, a s úzkostí. Musíme o něm mluvit jako o odmítnuté lásce. Všechna Boží zjevení nám byla dána v záplavě lásky, jako když se v moři rodí perla… Kdybychom o nich mluvili bez lásky, ať už o Trojici, vtělení, křtu, skutečné přítomnosti Boží, nebi či pekle, kdybychom tedy o těchto tajemstvích mluvili bez lásky, dopouštěli bychom se zrady.“
Začtěte se do ukázky z knihy
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.