Herbert John Ignatius McCabe OP (1926–2001) byl irský dominikánský kněz, teolog a filosof. V roce 1949 vstoupil k dominikánům, kde pod vedením Victora Whitea zahájil celoživotní studium děl Tomáše Akvinského. V roce 1955 byl vysvěcen na kněze. Mnoho let vyučoval na Blackfriars na Oxfordské univerzitě, působil také jako redaktor časopisu New Blackfriars. Je uznávaným autorem mnoha různých filosofických a teologických esejí a několika knih: studie o svátostech The New Creation (1964), Law, Love and Language, o ústředním postavení jazyka v etice (1968), stručného katechismu The Teaching of the Catholic Church (1986) a souboru kázání God Matters (1987); posmrtně vyšla další sbírka jeho promluv God Still Matters (2002).
Víra je o tom, co je za obzorem lidsky možných věcí. Víra je objevováním toho, co by lidi sami nikdy nedokázali. Víra je naše vnitřní tajemná potřeba dostat se tam, kam bychom určitě nikdy nešli. Víra je vlastně o tom, čemu říkáme Bůh. Víra je tušení, že bychom měli být božští, že naše cesta směřuje za všechny horizonty do neomezenosti Božství. Víra není naší mocí vydat se na tuto cestu do budoucnosti. Je to naše budoucnost, která se nás zmocňuje. Je to ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Kristus, který nás shromažďuje k sobě. Víra není něco, co bychom vlastnili. Naopak, je to něco, co vlastní nás. Je to Duch Kristův vedoucí nás k tomu, k čemu jsme byli stvořeni: k věčné lásce, jíž je Otec.
Opravdu se musíte modlit za ty správné věci. Jenže správné věci nejsou šlechetné a oduševnělé věci, o nichž si myslíte, že byste je měli chtít. Jsou to ty vulgární a poněkud infantilní věci, které opravdu chcete. Pravá modlitba je upřímná modlitba, v níž svému Otci v nebesích předkládáte skutečné touhy svého srdce – a nezáleží na tom, že mohou znít dětinsky. Váš Otec si s tím dokáže poradit.
Myslím si, že všechny hříchy jsou selháním snahy o pravdivost. I ty obyčejné každodenní hříchy těla, které, jak se zdá, pocházejí z dětinského hladu po požitcích, mají své nejhlubší kořeny v úzkosti, jestli pro někoho něco znamenáme, z úzkosti, v níž zoufale toužíme po sebeujištění. Hřešit vždycky znamená vytvářet si o sobě iluzorní obraz, který můžeme obdivovat – zatímco své skutečné já můžeme pouze milovat. A jelikož selháváme v realistické sebelásce, selháváme i v lásce k druhým. Tím pádem hřešit také znamená bát se přiznat, že jsme selhali.
Bůh neodpovídá tomuto světu. Neupravuje své reakce podle toho, jestli jsou lidé dobří nebo zlí. Nemusíte být dobří předtím, než vás Bůh začne milovat; nemusíte se snažit být dobří předtím, než vám Bůh odpustí; nemusíte činit pokání předtím, než vám Bůh dá rozhřešení. Je to přesně naopak. Pokud jste dobří, je to tím, že vás takovými učinila Boží láska; pokud se chcete snažit být dobří, je to tím, že vás Bůh miluje; pokud toužíte po odpuštění, je to tím, že vám Bůh odpouští. Nemusíte nic dělat ani platit výměnou za Boží lásku. Bůh po vás nic nepožaduje. Vůbec nic.
Je potřebná jen jedna věc: musíte být připraveni riskovat. Musíte být připraveni nechat se zničit, být připraveni na to, že se veškeré vaše jistoty zbortí. Musíte být připraveni opustit tu víru v sebe, kterou jste tak láskyplně budovali, víru v to, co vám patří, v majetek všeho druhu. Musíte být připraveni na to, že budete staženi do tajuplné propasti Boží lásky. Musíte mít víru v jeho lásku, neboť budete čelit hroznému nebezpečí, že se stanete dobrými, že se stanete stejně milujícími jako Bůh.
Doprava zdarma od 750 Kč
