U nás máte vždy dopravu zdarma!

Křest, biřmování, eucharistie Rozpravy o liturgii I

4 hodnocení
330 Kč

Radek Tichý, Petr Soukal, brož., 296 str., rok vydání 2020

Publikace vychází z přednášek pronesených v rámci druhého ročníku Letní školy liturgiky v želivském klášteře v roce 2019, jež byla věnována iniciačním svátostem. Je tvořena dvěma částmi. První z nich představuje předběžná témata: všeobecné uvedení do teologie svátostí a souhrnné dějiny křesťanské iniciace. Druhá část je systematickým výkladem jednotlivých etap křesťanské iniciace od prekatechumenátu až po mystagogii.

Kniha je určena nejen absolventům Letní a Zimní školy liturgiky či studentům teologických oborů, ale také těm, kdo se chystají na přijetí iniciačních svátostí nebo na jejich slavení připravují druhé. V neposlední řadě může posloužit všem, kdo byli pokřtěni, biřmováni a přijímají eucharistii a chtějí prohloubit své porozumění těmto tajemstvím Krista a církve a plněji z nich žít.

 

Radek Tichý (* 1980) je knězem pražské arcidiecéze, studoval liturgiku na Papežském liturgickém institutu a působí na pražské teologické fakultě a v Praze-Stodůlkách.

Petr Soukal (* 1991) je knězem královéhradecké diecéze, studoval teologii na Papežské lateránské univerzitě a působí v Havlíčkově Brodě.

 

 

Kategorie: Liturgie

Autoři používají tzv. genetickou metodu, jejímž nejslavnějším představitelem byl J. A. Jungmann a jeho dílo Missarum sollemnia. Pro každý jednotlivý prvek obřadů hledají jeho kořeny, ukazují proměny v dějinách a naznačují aktuální význam pro toho, kdo liturgii slaví. Kvůli větší čtivosti a plynulosti textu je druhá část knihy, popisující jednotlivé etapy křesťanské iniciace, redigována do podoby rozhovoru. To neznamená snížení odbornosti těchto kapitol, které důsledně vycházejí z patristických a liturgických pramenů a interpretují je za pomoci nejnovější vědecké literatury.

 

 

Mluvit o svátostech znamená mluvit o Ježíši Kristu. Vždyť každá svátost byla Kristem ustanovena a má v něm svůj původ. Při slavení každé svátosti jedná sám Kristus a zároveň se znovu a nově naplňují jeho slova: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28, 20). Když církev slaví svatá tajemství, je Kristus zvláštním způsobem přítomný, jedná a proměňuje svůj lid. Každá ze sedmi svátostí je jistým „tajemstvím“ Kristova života. Skrze svátosti je možné i dnes zakusit setkání s Ježíšem, který uzdravuje nemocné, odpouští hříchy, promlouvá k zástupům, povolává učedníky, zjevuje velikost manželství, prokazuje lásku až do konce, umírá na kříži, vítězí nad smrtí, vstupuje na nebesa a sesílá Ducha svatého. „Tajemství od věků ukryté v Bohu“ bylo předáno lidem, aby poznali „nevystižitelné Kristovo bohatství“ (srov. Ef 3, 8–9).

 

Co je cílem křesťanské iniciace?

Každý plně iniciovaný křesťan by měl jednou dojít tam, kam apoštol Pavel, když v listu do Filip napsal: „Pro mě život je Kristus a smrt ziskem.“ (Flp 1, 21) Každý křesťan je tedy povolán k tomu, aby budoval Kristovo tělo tím, že se jím sám stane a stále více bude stávat. Vždyť Bůh „určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, aby připravili křesťany k úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, dokud nedojdeme všichni k jednotě ve víře a v poznání Božího Syna, k mužné zralosti, k onomu věku, (kdy se na nás uskuteční) Kristova plnost. Pak už nebudeme jako malé děti, nenecháme se zmítat a strhovat větrem kdejakého učení, v kterém lidská chytrost a prohnanost podvádí a klame. Ale spíše žijme podle pravdy a v lásce, a tak porosteme po všech stránkách v něho, v Krista, který je naše hlava.“ (Ef 4, 11–15)

Lev Veliký věděl o velikosti tohoto povolání, a proto křesťany nabádal: „Uvědom si, křesťane, svou důstojnost. Stal ses spoluúčastným na božské přirozenosti, nevracej se tedy hanebným chováním do starého ponížení. Nezapomínej, jaké hlavy a jakého těla jsi údem. Pamatuj, žes byl vyrván z moci temnot a přenesen do světla království Božího.“

Cílem křesťanské iniciace je tedy Kristus. Konkrétně je to cesta dorůstání do plnosti Kristovy, je to proces stávání se jeho tělem, je to vděčné přijímání účasti na jeho božství. Je to radost toho, kdo poznal, že „Boží Slovo, Ježíš Kristus náš Pán, se ze své nezměrné lásky stal tím samým, čím jsme my, aby z nás učinil to, čím je on.“ (Irenej z Lyonu)