Putování se svatým Dominikem může zpřítomnit nevšední zážitky: okouzlení Boží láskou, dotek tajemství Božího povolání, nadšení a zápal provázející vznik nového řádu, dobrodružství prvních kazatelů na cestách… Zároveň je však náročné, ba přímo nebezpečné, právě tak jako Boží láska, u níž toto putování začíná a k níž směřuje. Máme-li jí totiž v pravdě odpovědět, musíme tak jako Dominik při svém putování s ní ze sebe vydat všechno. Všeho se vzdát a cele se dát do její služby.
Alain Quilici OP (*1936) je francouzský dominikán, kněz kláštera v Toulouse. Působil jako převor kláštera v Marseille, novicmistr v Toulouse, je autorem desítek knih. Věnuje se kromě jiného duchovnímu doprovázení studentů a pastorační službě a kázání ve farnostech, na exerciciích a v médiích.
Bibliografické údaje:
Název: Putování se svatým Dominikem
Originál: Prier 15 jours avec saint Dominique
Autor: Alain Quilici
Nakladatel: Krystal OP
Ediční řada: Dominicana
Rok vydání: 2021
Vazba: brožovaná
Počet stran: 92
Rozměry: 11,2 × 17,6 cm
ISBN: 978-80-7575-111-9
Ukázky:
Bratr Štěpán, jeden z jeho prvních synů, jeden z těch, kterým se svěřoval, bude svědčit v kanonizačním procesu: „Byl tak pohnut soucitem a milosrdenstvím, že prostě prodal své knihy, které již byly opatřeny jeho komentáři, a dal výtěžek za to i jiné ze svých věcí chudým se slovy: ‚Nechci studovat z mrtvých kůží, zatímco lidé umírají hladem.‘“ Dominik není sentimentální. Je to člověk srdce. Je zvlášť citlivý. Nestrpí pohled na bídu, v níž lidé žijí. Jestliže v mládí reaguje na hmotnou bídu vyvolanou hladem, bude později reagovat na morální bídu žen a mužů, kteří upadli do kacířství.
Dominik je muž srdce. Se svým současníkem a přítelem bratrem Františkem z Assisi sdílí snahu napodobovat Krista v jeho chudobě. Všímá si, že pravou Ježíšovou chudobou není chudoba hmotná, není to jenom skutečnost, že neměl kam hlavu složit. Jeho pravá chudoba se projevuje v tom, že „nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu“. Ukazuje se zde soucit, který zakoušel při pohledu na stádo bez pastýře.
Dominik také zůstává v paměti jako člověk, který se modlil. Modlí se všude a ustavičně. On, který se tolik nachodil, se modlí na cestě, aby nikdy neztrácel kontakt s Pánem. Jestliže slyší zvony z některého kláštera, jde se připojit k mnichům a zpívá s nimi božské oficium. Putuje do Rocamadour a do Říma. Hlavně se však modlí v klášteře mezi svými bratry. Při mši svaté, kterou slouží téměř denně, jak si všímají svědkové, je dojatý do té míry, že prolévá slzy při myšlence na Spasitelovo utrpení. Chce, aby jeho bratři byli v chóru a aby tam byli horliví, a neopomíjí jim to důrazně připomínat. Avšak nejvíce na jeho bratry zapůsobily jeho noci modlitby provázené vzlykáním, které bylo slyšet až v dormitáři. Modlí se svým tělem, vstává, uklání se, pokládá se na zem.
Vede téměř nepřerušovaný rozhovor se svým Mistrem Kristem ukřižovaným, s nímž se setkává v knihách Nového zákona, které nosí stále při sobě, ačkoli je zná téměř nazpaměť. S apoštoly on a jeho bratři vzdávají Otci uprostřed církve adoraci, chválu, díkůčinění; hlavně však se přimlouvají. Neboť to je hlavní rys modlitby svatého Dominika. I když se modlí sám při svých nekonečných bděních, neodděluje se od lidí. Jeho dialog s Kristem má vždy na obzoru duše, za které Kristus dal svůj život.
Diskuze
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.