Klíčovou tezí toho souboru je, že skutečné poznání nemá sloužit žádným vnějším účelům, ale je cílem samo o sobě. Newmanovy pronikavé a brilantně formulované úvahy mají v anglosaském světě dodnes značný vliv a nejednou se ostře protnou se současnými diskusemi o roli vysokých škol ve společnosti, o významu všeobecného vzdělání nebo o vztahu víry a rozumu.
„Univerzita se zavazuje přijímat bez obav, bez předsudků a bez kompromisů všechny, kdo přicházejí ve jménu pravdy; vzájemně přizpůsobovat nanejvýš nezávislé a odlišné názory, zkušenosti a duševní návyky; a poskytnout volný prostor myšlení a vzdělanosti v jejich nejoriginálnějších podobách, nejintenzivnějších výrazech a nejbohatším rozsahu. Její svébytnou funkcí tedy je spojovat mnohé vjedno; a učí tak činit nikoliv pomocí pravidel, jež by se dala sepsat, nýbrž duchaplností, moudrostí a sebeovládáním, prohlubujícím se vhledem do předmětu poznání a bdělým překonáváním útočnosti a předsudečnosti, kdekoliv se vyskytnou.“
„Filozofie majestátního intelektu, jež podle mého soudu přináleží univerzitě, se spíše než o zjednodušování opírá o rozlišování. Jeho skutečný představitel neanalyzuje, nýbrž definuje. Jeho cílem není kompletně sepsat nebo vyložit předměty poznání, ale sledovat, nakolik jen lze, co je v jeho plnosti tajemné a nevyzpytatelné. Ujímá se všech věd, metod, nashromážděných faktů, principů, nauk, pravd, jež jsou odrazem vesmíru v lidském intelektu, všechny přijímá a žádnou nepřehlíží, a jelikož žádnou nepřehlíží, žádné ani nedovoluje, aby se příliš rozrostla a utlačovala ostatní. Jeho heslem je žít a nechat žít; bere věci, jak jsou.“
Začtěte se do ukázky z knihy
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.