Celé Tomášovo pojednání o zákonech je ovládáno tezí, že zákon (obecně) je ustanovení rozumu neboli direktiva daná rozumem. Tím je vyjádřena základní charakteristika zákona, která umožňuje zařadit do kategorie zákona nejen zákon, který je pro nás nejběžnější, totiž zákon psaný, občanský, ale také ustanovení rozumu, která Tomáš označuje jako zákon věčný, zákon přirozený a zákon Boží. Tyto zákony tvoří podle Tomáše hierarchii. Nejvýše stojí věčný zákon. Je to plán Božího rozumu (Boží moudrosti), který řídí všechny činnosti tvorů. Všechny ostatní zákony, včetně lidských, jsou (tak či onak) odvozeny od věčného zákona. Proto všechny zákony spadají do oblasti mravnosti a pojednání o zákonech je součástí Tomášovy morální nauky.
(Z úvodní studie Karla Šprunka)
Zákon je určité pravidlo či měřítko skutků, jímž je člověk veden k jednání nebo od jednání zdržován. Neboť slovo lex (zákon) je odvozeno od ligare (vázat), protože zavazuje k jednání. Avšak pravidlem a mírou lidských skutků je rozum, který je prvním principem lidských skutků, jak je patrno z toho, co jsme řekli výše. Rozumu totiž přísluší řídit k cíli, který je prvním principem ve veškerém jednání, jak říká také Filosof. Ale to, co je prvním principem v některém rodu, je mírou či pravidlem tohoto rodu: například jednotka v rodu čísel nebo první pohyb v rodu pohybů. Z toho plyne, že zákon je něco, co patří k rozumu.
Zákon není nic jiného než příkaz praktického rozumu vydaný tím, kdo vládne nějaké dokonalé společnosti. Jestliže tedy předpokládáme, že svět je řízen Boží prozřetelností, jak jsme ukázali výše, je zřejmé, že celá vesmírná obec je řízena Božím rozumem. A proto idea řízení věcí, která je v Bohu jako vládci vesmíru, má povahu zákona. Boží rozum ovšem nic nepoznává v čase, ale jeho poznání je věčné, jak se říká v Knize přísloví (8, 23). Proto je nutno nazvat onen zákon věčným.
Bůh svou moudrostí stvořil všechny věci a je vůči nim ve vztahu jako umělec k výtvorům svého umění. Mimoto řídí všechny skutky a pohyby, které se nalézají v každém jednotlivém tvoru. A tak idea Boží moudrosti, pokud jsou skrze ni stvořeny všechny věci, má povahu umění nebo vzoru či vzorové ideje. A idea Boží moudrosti, pokud hýbe všechny věci k jejich náležitému cíli, má povahu zákona. Věčný zákon tedy není nic jiného než idea Boží moudrosti, pokud řídí všechny skutky a všechny pohyby.