Bibliografické údaje:
Název: O hříchu v Teologické sumě
Autor: Tomáš Akvinský
Nakladatel: Krystal OP
Ediční řada: Summa theologiae
Překlad, úvodní studie a poznámky: Tomáš Machula
Jazyk: český
Rok vydání: 2024
Vazba: brožovaná
Počet stran: 280
Rozměry: 13 × 20,5 cm
ISBN: 978-80-7575-176-8
Ukázky:
U hříchu, stejně jako u řady jiných věcí, nám hrozí dvojí: podceňovat ho a přeceňovat ho. Dnes jako bychom ze strachu před druhým extrémem měli tendenci upadat do extrému prvního. Je samozřejmé, že nezdravá soustředěnost na jakoukoli patologii, včetně patologie morální, není rozumná. Na prvním místě musí být vždy to, co je pozitivní. Vidíme to i u Tomášova řazení témat v Prima secundae, kde je traktát o hříchu kladen až za ctnosti, dary Ducha svatého, blahoslavenství a plody Ducha svatého. Hřích je totiž jakýmsi morálním defektem, tj. deficitem, chybou, odklonem od normálu. Jako každé jiné zlo je tedy privativním nedostatkem dobra. Zabývat se hříchem má význam především proto, abychom se naučili vyhýbat se těmto odbočkám na naší životní cestě, které nás odvádějí od cíle, jímž je Bůh. Nebezpečí minutí se cílem nezmizí, když o něm přestaneme mluvit. Budeme-li však o něm mluvit rozumně, může nám to pomoci se onoho defektu či odklonu od správné cesty vyvarovat. (Z úvodní studie Tomáše Machuly)
Hřích není nic jiného než špatný lidský úkon. Lidský je nějaký úkon proto, že je dobrovolný, jak bylo řečeno, a to buď dobrovolný jakožto vůlí vyvolaný (např. samo chtění a volba), nebo jako vůlí přikázaný (vnější úkony, jako jsou výroky nebo skutky). To, že je nějaký lidský úkon špatný, je dáno tím, že mu chybí náležitá přiměřenost. Přiměřenost věci se však posuzuje nějakým pravidlem. Když se od něj odchýlí, bude nepřiměřená. Pravidlo lidské vůle je však dvojí: za prvé je to pravidlo blízké a sourodé, což je sám lidský rozum, za druhé je to první pravidlo, tj. věčný zákon, který je jakoby rozumem Božím. A proto uvádí Augustin v definici hříchu dvě věci: jedna patří k podstatě lidského úkonu, což je materiální stránka hříchu (když říká „výrok, skutek nebo dychtivost“), zatímco druhá patří k povaze špatnosti, což je formální stránka hříchu (když říká „proti věčnému zákonu“).