Doprava zdarma od 750 Kč

O Božím bytí v Teologické sumě

Neohodnoceno
300 Kč

Tomáš Akvinský 

 

Tento svazek přináší překlad traktátu o jediném Bohu z První části Sumy (STh I, q. 2–11). Tomáš v něm pojednává o způsobech prokázání Boží existence (známých jako pět cest či kosmologických důkazů Boží existence) a o jeho tzv. entitativních atributech: jednoduchosti, dokonalosti, dobrotě, nekonečnosti, všudypřítomnosti, neměnnosti, věčnosti a jednotě. Rozsáhlá úvodní studie se snaží poskytnout pojmové nástroje pro úspěšné čtení přeloženého textu současnými studenty a teology.

K Tomášovým článkům přeloženým v rámci tohoto svazku nelze rozumně přistupovat, jako by pocházely z Tomášova vrcholového traktátu na téma filosofické teologie. Jakožto svědkové rozsahu Tomášova povědomí o problematice, jíž se týkají, jsou z povahy svého literárního druhu nereprezentativní. Především ale jejich plánovanou funkcí není být argumentačním celkem schopným obhájit předkládané závěry v libovolném polemickém, případně i křesťanskou víru postrádajícím prostředí: text „pěti cest k prokázání existence Boha“ opravdu nebyl zamýšlen jako instantní prostředek k uzemnění ateistů namlouvajících si racionalitu své pozice – jejich funkcí je být úvodem do tématu pro křesťanské čtenáře. (Z úvodní studie Petra Dvorského)

Kategorie: Summa theologiae

Bibliografické údaje:

Název: O Božím bytí v Teologické sumě
Autor: Tomáš Akvinský
Nakladatel: Krystal OP
Ediční řada: Summa theologiae
Překlad: Karel Šprunk
Revize překladu, úvodní studie a poznámky: Petr Dvorský

Jazyk: český
Rok vydání: 2023
Vazba: brožovaná
Počet stran: 260
Rozměry: 13 × 20,5 cm
ISBN: 978-80-7575-162-1

 


 

Ukázky:

Boží existence a jiné podobné pravdy o Bohu, které mohou být, jak se praví v Řím 1, 19, poznány přirozeným rozumem, nejsou články víry, ale jejich předpoklady. Neboť víra předpokládá přirozené poznání, tak jako milost předpokládá přirozenost a dokonalost to, co může být zdokonaleno. Nicméně nic nebrání, aby někdo, kdo důkaz nechápe, přijal jako předmět víry něco, co lze jako takové vědět a dokázat.

 O věcech jednoduchých nemůžeme mluvit jinak, než jako by to byly věci složené, od nichž bereme své poznání. Tedy když mluvíme o Bohu, užíváme konkrétních slov k označení jeho subsistence, protože pro nás subsistují jen věci složené, a užíváme abstraktních slov k označení jeho jednoduchosti. Když tedy říkáme, že v Bohu je božství nebo život nebo něco podobného, je nutno to přičítat rozdílnosti v pojímání našeho rozumu, a nikoli rozdílnosti ve věci.

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Nevyplňujte toto pole: