„Naši prosbu musí nést modlitba Vykupitele Ježíše. Ježíš nejenže v nás musí utvořit naši modlitbu, musí ji také pozvednout, vdechnout jí život, dodat jí své teplo, svou vroucnost. Svět je spasen díky Ježíšové modlitbě, ta však nenahradí tu naši, naopak – podněcuje ji. Ježíš pojímá naši ubohou modlitbu do té své a dodává jí takovou důstojnost, že ji Otec nemůže odmítnout. Vždyť si ji přivlastnil jeho milovaný Syn, v němž se mu zalíbilo. Ježíšova modlitba za sebou pozvedá všechny naše modlitby, tak jako vlak rozviřuje všechen prach okolo. To tedy znamená Per Dominum nostrum Jesum Christum….“
Nejprve si s autorem zpřítomníme všechna místa v evangeliích, kde se o Ježíšově modlitbě přímo nebo nepřímo mluví. Zvláštní kapitola je věnována Kristově velekněžské modlitbě za spásu světa:
„Ježíš nám v této modlitbě svěřuje smysl své smrti na kříži, jíž k sobě přitáhne všechny lidi z dob minulých i budoucích. Od dob, kdy existují lidé, by nikdo z těch, kteří jsou spaseni, spasen nebyl, kdyby ho tajemně nepředcházela milost předložená jeho osobnímu přijetí, zasloužená křížem, který se tyčí na horizontu dějin již od pádu člověka. Ježíšovým křížem, jenž je modlitbou jeho těla i jeho duše… Je-li pravda, co cítíme, totiž že každá čárka evangelia nás přesahuje nekonečností věcí, které obsahuje, pak to platí obzvlášť pro tuto velikou Ježíšovu modlitbu.“
Dále si kardinál Journet všímá modliteb, nebo spíš proseb v evangeliu, které pronesli ostatní lidé: saduceové, hříšníci, lidé trpící tělesnými neduhy i duševní strastí. Jaká musí být naše modlitba, aby došla sluchu Pána Ježíše?
„Ježíš jim říká: Běžte za kněžími; devět malomocných jde, jeden nejde; neposlechne, aby vzdal Bohu slávu. Neuposlechne z lásky, a právě tohoto muže si Ježíš zamiloval. Ano, je třeba být vynalézavý ve věcech, které dáváme Bohu. Za určitých okolností je třeba umět jednat jinak než všichni ostatní. Neznamená to, že dělat věci jako ostatní by bylo špatné; možná ale, že jít proti proudu by bylo úžasné. Jste-li povoláni k tomu, abyste šli proti proudu, jděte proti proudu…“
Poslední tři kapitoly jsou věnovány Otčenáši, lirurgické a kontemplativní modlitbě.
„Přes všechnu naši bídu se máme snažit s ním setkat… V poslední den tak budeme moci říci: Pane, já jsem tam šel, ale ty jsi nepřišel! A on odpoví: Je mojí věcí uvážit, zda mám přijít nebo ne. Ale ty jsi měl přijít, ať už jsem já přišel nebo ne. A jestli jsi přišel, já tě viděl, žehnám ti za to a ještě požehnám.“
Začtěte se do ukázky z knihy
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.