Doprava zdarma od 750 Kč

Promluvy o lásce

1 hodnocení
150 Kč

Charles Journet, překlad Věra Vejrychová, brož., 120 str., rok vydání 2016

Téma lásky (teologální ctnosti lásky, caritas) se dá uchopit různými způsoby a kardinál Journet si ve svých Promluvách zvolil přístup nejobtížnější, teologický – vydal se ve stopách pojednání Tomáše Akvinského v Teologické sumě. Promlouvá o lásce z naukového hlediska, které doplňuje příklady, přiléhavými obrazy a svědectvím svatých.

Kategorie: Spiritualita

Čtenář v Promluvách o lásce poznává svou niternou a neopakovatelnou zkušenost, kterou však může díky pedagogickému talentu kard. Journeta roztřídit, uspořádat a zařadit na správné místo v naukovém systému. Tím se osobní zkušenosti lásky dostává jakéhosi řádu a potvrzení, že je v souhlasu s Duchem, který učí církev a vede k samotné Lásce.

Kniha zároveň slouží jako výklad ke svazku Teologické sumy II-II, ot. 23-33 (O lásce a milosrdenství v Teologické sumě), který vydalo nakladatelství Krystal OP v roce 2016.

Lidé nám říkají, že lásku nelze vynutit příkazem. … Kdybychom lásku k Bohu nedostali příkazem, kdo by se odvážil jej milovat? Byli bychom ve vztahu služebníka k všemocnému Pánovi, stvoření ke Stvořiteli. Ale láska je něco docela jiného! Mohu se snad odvážit svého Boha milovat? Ne, neodvážil bych se milovat ho jako přítele, milovat ho vroucně, neboť by to byla zpupnost, kdyby to po mně sám nežádal. Ale on o naši lásku přímo žebrá. Aby zcela zlomil mou váhavost, nařizuje mi, abych ho miloval. Já ho musím milovat!

Přítel nejenom svému příteli vyjevuje svá tajemství, ale dokonce mu dává to, co má. Přítel je jeho druhé já. Zajistit mu vše potřebné je pociťováno stejně nutně, jako zajistit vše potřebné sám sobě. … Dary, které jsme touto cestou obdrželi, nás připodobňují Bohu a uschopňují nás jednat v souladu s instinktem, který nám bude dán. Lidé jsou často bezradní, jak se zachovat v obtížné situaci: Mám mluvit nebo mlčet? Udělat toto nebo něco jiného? Stavějte se, jak jen můžete, pod vodopád Božího světla a lásky a potom jednejte podle svého instinktu. Když o tom budete přemýšlet a třídit si důvody pro a proti, nikdy řešení nenajdete. Je zapotřebí, abyste se proměnili, abyste si stoupli do „vodopádu“. Podle míry, v jaké to uděláte, pas budete jednat správně. Právě tak nejčastěji jednají svatí, a proto jsou všechny jejich skutky krásné. Nikdy v ničem nepochybí.

… Tato kontemplace je nám vlita: nemůžeme si ji dát sami, ale můžeme se jí otevřít. A skutečně stačí jenom to – odstranit všechny překážky, které by Bohu mohly bránit vstoupit do našeho srdce. Jestliže se překážky odstraní a Bůh může přicházet stále častěji, se stále větší intenzitou, pak jednou přijde okamžik, kdy srdce vytrhne jeho vlastnímu úsilí a řečem a zmocní se ho, jako se orel vrhá na zajíce, aby jej odnesl. A odnáší je k tajemství, jímž je on sám. Tak vypadá kontemplace vlitá do srdce. Člověk, který již překročil práh meditace a vstoupil do oblasti kontemplace, dosáhl svatosti.

Kontemplace vlitá do srdce může získat různé podoby. Může být zcela charakteristická a zjevná jako u svatého Jana od Kříže, svaté Terezie z Ávily nebo voršilky Marie od Vtělení. Tehdy se v jejich srdci projevuje naplno, vítězně. Naproti tomu jiní svatí ji v sobě nedokážou rozpoznat, neboť jsou stále činní a možná nemohou dělat nic jiného než se modlit nahlas a neúnavně opakovat růženec jako otec Vayssières ze Sainte-Baume. Takoví lidé rovněž získali dar kontemplace, ale ta v nich zůstává skrytá. „Zjevuje se v něžnosti jejich rukou,“ napsal Jacques Maritain.

„Spím, ale srdce mé bdí.“ Existují dva druhy modlitby. První je modlitba mysli. Ta není spojitá: myslím na určité tajemství, na určitou věc, na Boha nebo na Krista nebo na Pannu Marii… A pak je vnitřní modlitba. Ta je spojitá, uložená v mém srdci jako závaží, které je táhne jedním směrem. Člověk musí myslet na různé věci, ale když miluje, láska mu dává sílu vykonávat všechny povinnosti se stejným nadšením. Ti, kdo hoří láskou, se modlí onou stálou modlitbou srdce. Touto vnitřní modlitbou také můžeme vysvětlit slova Ježíše Spasitele: „Neustále se modlete.“ Nepřetržitá vnitřní modlitba může působit i ve spánku, a v okamžiku, kdy se probudíme, se projeví jako výkřik – výkřik, který byl zadržován a nyní se spontánně pozvedá k Bohu. To je láska, jež bdí.

 

Začtěte se do ukázky z knihy