Promluvy o Duchu svatém rovněž patří ke skupině knih vzešlých z duchovních cvičení. Kardinál Journet měl v úmyslu vytvořit knihu na základě svých promluv, které pronesl v centru Cénacle v Ženevě od 29. srpna do 1. září 1974. Nejprve napsal dvě poslední kapitolky o Sedmi darech Ducha svatého. Byl už vážně nemocen a ležel v nemocnici, když dokončil redakci tří prvních promluv a spěšně je nechal odnést do tisku. A konečně také znovu přečetl čtvrtou a šestou promluvu spolu se dvěma doplňky, které pojednávají o Poslední době světa a o Charizmatech. To vše tvoří malý traktát o Duchu svatém. Byl publikován v Nova et Vetera 1975/2, krátce po smrti pana kardinála. Jde tedy o jeho poslední spis, v němž nám teolog a učitel duchovního života zanechává nauku, kterou můžeme považovat za jeho myšlenkovou závěť.
Podvakrát Bůh tak říkajíc vystoupil ze sebe sama, dvěma zásadními činy viditelně projevil vnitřní překypující plnost své Dobroty. Poprvé to bylo při stvoření vesmíru. To je společným dílem všech tří osob, je však přičítáno Otci … Druhým Božím zásahem je výkupné Vtělení. To je viditelné především ve své hlavě, kterou je Kristus… Posláním třetí osoby není založit třetí viditelný, postkřesťanský nebo nadkřesťanský vesmír. Jeho tajemným posláním je sestoupit do našich srdcí a otevřít je, abychom chápali od věčnosti pojatý spásný Boží záměr, abychom ve viditelném stvoření vesmíru a skrze něj chápali tajemství Otcovy lásky, abychom ve viditelném spaseném vesmíru a skrze něj zahlédali tajemství lásky vtěleného Slova. Třetí osoba odmítá vzít na sebe lidskou tvář, a tím k sobě strhnout naši pozornost. Její jedinou touhou je působit na naši duši tak, abychom byli schopni rozeznat za viditelným dílem ostatních dvou osob pozvání k lásce, se kterým se na nás Otec a Syn obracejí.
(citát z knihy)
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.