Je třeba dobře rozlišovat mezi dvojím případem druhého manželství: jednak manželství po rozvodu, jednak manželství po ovdovění. Ke každé z těchto situací jsou zaujímána většinou odlišná stanoviska, nicméně někdy dochází k jejich směšování, ať už z důvodu nepřesnosti, nebo z přílišné horlivosti v touze po absolutní čistotě. A právě Tertulián často využíval argumenty proti druhému manželství po rozvodu i při argumentaci proti druhému manželství po ovdovění. Tertuliánova přísnost ohledně druhých manželství není ojedinělou záležitostí, ovšem u Tertuliána se tato přísnost objevuje v zesílené formě a Tertulián ji uplatňuje v různé míře nejen proti druhým manželstvím, ale proti manželstvím jako takovým.
Vývoj Tertuliánova názoru na druhé manželství po ovdovění by se dal ve zkratce ilustrovat na jeho spisech asi následovně: v prvním díle, Ad uxorem, chválí křesťanské manželství, ovšem radí podruhé se neženit, i když připouští, že to není hřích. Nad manželství však staví zdrženlivost a více si cení zachovávání vdovství než panenství/panictví. Obecně se vymezuje spíše proti manželstvím smíšeným než vícečetným. Ve druhém spise, De exhortatione castitatis, se rada podruhé se neženit mění v nekompromisní požadavek a objevují se zde tvrdé výroky proti manželství obecně, které ovšem svým charakterem ne zcela zapadají do kontextu celého spisu. Nejoriginálnější částí je pak úvaha o vůli a jejích různých stupních. V závěrečném díle této trilogie, De monogamia, Tertulián především shrnuje své předchozí argumenty a definitivně odsuzuje druhé manželství. Charakteristické je pro tento spis také vymezení se vůči tzv. tělesným lidem (psychikům) a nepřátelům Ducha svatého (Paraclita), kteří druhé manželství ospravedlňují. (Z úvodní studie Pavla Koronthályho)
"Hospodin, Bůh spásy, nám ukázal zdrženlivost jako nástroj k dosažení věčnosti, jako svědectví víry, jako odkaz toho, že toto tělo bude v budoucnu oděno v neporušitelnost (1 Kor 15, 53) a nakonec jako závazek vyplývající z Boží vůle. Nabádám tě, abys přemýšlela nad tím, že nikdo není odveden z tohoto světa, leda z vůle Boží, protože platí, že ani list nespadne ze stromu, aniž by o tom rozhodl Bůh (Mt 10,29).
Je nutné, aby nás z tohoto světa odvedl ten, kdo nás na něj i přivedl. Tak tedy když muž zemře z Boží vůle, také manželství z Boží vůle zaniká. Proč obnovuješ to, co Bůh ukončil? Proč pohrdáš nabytou svobodou opětovným vstupem do pout manželství? Vždyť Písmo říká: Jsi vázán manželstvím, nehledej volnost; jsi zbaven manželství, nehledej závazek (1 Kor 7, 27)
Neboť i když novým manželstvím nehřešíš (1 Kor 7, 28). dolehne na tebe tíseň tohoto času. Proto buďme vděční za možnost zdrženlivosti, jak jen můžeme. Jakmile se objeví, přijměme ji, abychom ve vdovství dosáhli toho, co v manželství není možné. Je třeba využít co nejlépe příležitost, která ukončuje to, co nutnost uložila." (Tertulián, Manželce)
Začtěte se do ukázky z knihy
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.