"... Nejprve čtenáře stručně seznámíme s Ambrožovým životem. Nezamýšlíme přitom přinést kompletní a kriticky zpracovaný biskupův příběh, chceme pouze zasadit následnou studii a samotné texty do historického kontextu, aby tak mohly výmluvněji promlouvat. Klíčovou a ústřední úlohu v Ambrožově životě a biskupské činnosti hraje Písmo svaté. Další kapitolu proto zaměříme na Ambrožův vztah k biblickému textu a zmíníme alespoň základy jeho bib-lické hermeneutiky. Takto vyzbrojeni se již budeme moci pustit do jádra našeho výkladu, kte-ré představuje tajemství Krista, o němž Ambrož velice často hovoří a k němuž chce své po-sluchače a čtenáře blíže dovést. To tvoří součást jeho mystagogie, ať křestní, nebo celoživotní.
Následující oddíl knihy pak tvoří komentovaná antologie Ambrožova díla, která si klade za cíl osvětlit, jak světec o jednotlivých aspektech tajemství Krista hovoří. Soubor vybraných Ambrožových textů se otevírá úryvky ilustrujícími biskupovu lásku k Písmu svatému, kterým živí svůj život, svou biskupskou službu a kterým touží živit také život své církve. Ostatní tex-ty jsme seřadili tak, jak se vztahují k tajemství Kristova vtělení, k tajemství jeho veřejného života, utrpení a vzkříšení. Křesťan zakotvený v katolické tradici jistě postřehne, že výběr těchto textů se do značné míry překrývá s tajemstvími obsaženými v růžencové modlitbě. Není to náhodou – autor této knihy to považuje za náznak skutečnosti, že teologie tajemství nikdy tak docela nevymizela z hledáčku křesťanské duchovní zkušenosti a že neživila jen „vysokou“ teologii, nýbrž i všední život pastýřů církve a celého Božího lidu." (z Úvodu)
"Zmatení učedníci si mysleli, že vidí ducha, a Pán nám proto chtěl ukázat, jakou podobu má jeho zmrtvýchvstání, tím, že řekl: „Dotkněte se mě a přesvědčte se, duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně!“ Do uzavřených míst, do nichž obvykle takto proniknout nešlo, nevstoupil jaksi netělesně, ale díky vlastnostem vzkříšeného těla. To, čeho se lze dotknout, je totiž tělo, to, nač si lze sáhnout, je tělo. Z mrtvých tedy vstáváme v těle, zasévá se totiž tělo obdařené duší, vstává tělo duchovní. Vzkříšené tělo je ale subtilnější, to druhé je jaksi hustší, neboť je dosud srostlé s vlastnostmi tělesné porušenosti.
170. Jak by nešlo o tělo, když na něm zůstaly známky ran, stopy jizev, a Pán nabídl, aby se jich dotkli? Takto nepotvrdil pouze víru, ale podnítil i jejich zbožnost; vždyť si usmyslil, že se svých ran, které pro nás utržil, nezbaví, ale přinese je do nebe, ukázat Bohu Otci, jak draze zaplatil za naši svobodu. V takové podobě jej Otec posazuje po své pravici a objímá trofeje naší spásy. V takové podobě nám koruna jeho jizev ukazuje zde na zemi učedníky." (Z Ambrožova Výkladu Lukášova evangelia)
Začtěte se do ukázky z knihy
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.