Doprava zdarma od 750 Kč

Quodvultdeus. Křestní katecheze

2 hodnocení
360 Kč

David Vopřada

váz., 316 str., rok vydání 2022

 

Třináctý svazek edice Patristika přináší devět křestních promluv kartaginského biskupa Quodvultdea († cca 454), přítele a žáka svatého Augustina. Jedná se o promluvy, které Quodvultdeus pronesl k těm, kdo se rozhodli nechat pokřtít v katolické církvi v neklidném desetiletí po Augustinově smrti, tedy mezi roky 430 a 440. Svazek začíná promluvou O nové písni, jež vyzývá k svlečení starého člověka a oblečení člověka nového. Po ní následují tři promluvy O vyznání víry, dvě promluvy O přistupujících k milosti a dále promluva komentující předkřestní obřady zřeknutí se zlého a přijetí vyznání víry, kterou rukopisy zavádějícím způsobem označují jako Proti Židům, pohanům a ariánům. Na konec jsou zařazeny dvě promluvy věnované teologii křtu, O poslední středě a O potopě. Soubor promluv zprostředkovává čtenáři pohled na život africké církve na začátku vandalské nadvlády, především na průběh křestní přípravy v Kartágu ve 30. letech 5. století. Představuje hlavní teologické důrazy i celkový přehled teologického myšlení jejich autora. V případě dvou promluv, O přistupujících k milosti I–II, jde podle všeho o vůbec první překlad do moderního jazyka.

 

Úvodní studie a komentář David Vopřada. Překlad z latiny Pavel Koronthály a David Vopřada.

Kategorie: Patristika

Quodvultdeus mohl pocházet z Kartága, někteří badatelé však za jeho rodiště považují provincii Avaritana. Narodil se pravděpodobně kolem roku 390. Jeho jméno, tvořené latinskou větou quod vult deus, „co chce Bůh“ či „jak chce Bůh“, odpovídá v Africe rozšířené punské, semitské tradici složených jmen, která vyjadřují přání či rčení. Quodvultdeus patřil do okruhu Augustinových žáků. V době pontifikátu kartaginského biskupa Aurelia (393–430) se stal jáhnem a tuto službu vykonával zhruba deset až patnáct let až do svého biskupského svěcení, k němuž došlo pravděpodobně roku 437. Jeho snahou bylo budovat a vzdělávat církev, jež mu byla svěřena, a bránit ji před tím, co by ji mohlo obrat o její identitu. Po obsazení Kartága Vandaly byl poslán do exilu, usadil se v Neapoli a zde také někdy kolem roku 454 zemřel.

 

Protože se blíží den vašeho vykoupení, přijměte, milovaní, co vás vzdělá a vyživí vaše srdce, napřímí ho a posilní k bázni Boží. Ať žár velké Boží lásky ve vašich srdcích neochabne. Ať si nikdo nemyslí, že být křesťanem znamená jen to, že se ponořením do těchto tajemství narodí z vody a z Ducha, a poté se bude moci oddávat různým potěšením, bude se cítit bezpečný, že jeho duši chrání svátosti křtu, a přestane ji střežit před vychytralostí nepřítele. Naopak, ať ji i nadále dle svých možností hlídá a prosí o ochranu, aby v bouřích a nečasech tohoto světa nezahynula.

            Když je někdo pokřtěn, je tím loď opravena, vymazána, spuštěna na vodu a vyslána na moře. Potřebuje kormidlo, aby mohla doplout k vytouženému přístavu. Moře, tedy tento svět, neskýtá nebezpečí pouze v podobě bouří a útesů, ale také jej obývá množství hrozivých nestvůr žádostivostí. Námořníci ať neusínají a s veškerou horlivostí, péčí a pílí ať bdí. Často ať také zavolají kormidelníka, Krista, aby loď vydanou tolika nebezpečím dovedl do bezpečného přístavu.

 

A ty, křesťanská duše, která máš vystoupit z tak posvátného pramene, celá politá ruměncem a nádherou, celá krásná a běloskvoucí, uchovej si svůj půvab! Poznej, kdo jsi a čím se máš stát, dbej na to, abys nechyběla u stolu svého Ženicha. Abys zůstala krásná, budeš denně jíst jeho tělo. Abys měla věčný život, budeš pít jeho krev – dbej na to, abys nechyběla u jeho stolu. Vyhýbej se tomu, co si na tebe chystají heretici. Ve svých zvrácených disputacích předkládají množství argumentů, ale ty jsou buď odporné, nebo neúplné. Vždyť tam, kde Otec, Syn a Duch svatý nejsou jedno, nemůže být nic úplného.

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Nevyplňujte toto pole: