U nás máte vždy dopravu zdarma!

Poušť a společenství Svědectví otců pouště na základě arménských pateriků

Neohodnoceno
290 Kč

Dom Louis Leloir OSB, překlad Opatství Nový Dvůr, revize překladu Denis Molčanov

brož., 216 str., rok vydání 2021

 

Tato kniha je studií o pouštních otcích, nahlížených především prizmatem arménských pateriků, vydaných v Benátkách roku 1855. Autor přibližuje spiritualitu pouštních otců a ukazuje význam jejich poselství pro současnost, a to nejen pro dnešní mnišský život, ale i pro život obecně křesťanský, v němž je stále důležitá samota, prodlévání v ústraní s Bohem, ukázněnost a sebeovládání. Chce také upozornit na živoucí pouto, které ve všech dobách spojuje ty, kdo přebývají na poušti, s jejich bratry a sestrami po celém světě. Všichni, podle svého povolání, v modlitbách a ve skrytosti zůstávají ve spojení, berou na sebe potřeby i úzkosti ostatních, vzdávají Bohu díky za jejich radosti a uctívají jeho jméno.

Dom Louis Leloir OSB (1911–1992), pocházející z Namuru v Belgii, byl benediktinský mnich v opatství Clervaux v Lucembursku. Kněžské svěcení přijal v roce 1935, studoval na Papežském biblickém institutu v Římě a pobýval také v opatství sv. Jeronýma v Římě. Zabýval se mezináboženským dialogem, studoval rané mnišství a arménskou a syrskou patristickou literaturu.

 

Kategorie: Lectio monastica

I dnes je moudrost, kterou svět hledá u mnichů a kterou od nich očekává, „moudrost Boží, skrytá v tajemství, kterou Bůh od věčnosti určil pro naše oslavení. Tu moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal“ (1 Kor 2, 7–8). Naši současníci si přejí, aby jim o ní mniši vyprávěli, „ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha“ (1 Kor 2, 13). Lidé hledají Boží svědky, které on poučil o hlubinách své bytosti a svého Slova, kteří sdělují své znalosti v jazyce příhodném a jasném, nikoli světsky mediálním, ale vhodném a čistém. Jde o to, Boží poselství vyložit a šířit, spíše než „vulgarizovat“ ve špatném smyslu toho slova.

Poušť dnes, tak jako kdysi, by měla zůstat místem společenství. Šťastný mnich by se měl cítit zodpovědný za všechna zahořklá, zavržená, zkoušená a rozhořčená srdce. Především pro ně dostal povolání modlitby, oběti a svědectví. Protože zadarmo dostal milost spokojené samoty, nechť zadarmo (Mt 10, 8) usiluje o získání podobné milosti pro ty, kdo reptají na svůj osud a trpí pocitem méněcennosti. Bůh, řekl svatý Pavel, „nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha“ (2 Kor 1, 4). Tato útěcha, jež má být dále rozdávána, spočívá v přesvědčení, že každé osamění může vyústit v pokoj, radost a mír, pokud jsme objevili Krista a pokusili se žít poselství jeho blahoslavenství.