Z předmluvy autora: ... Na jedné straně máme bohatou starší metafyzickou tradici osoby, která plně nepromyslela vztahový charakter osoby, a na druhé straně mladší fenomenologickou tradici, která silně rozvinula vztahový charakter, ale ztratila jeho metafyzický základ. Proto je tak naléhavě potřebná tvořivá integrace těchto dvou hodnotných, ale neúplných myšlenkových proudů do filosofie osoby, která bude úplnější a přitom dobře metafyzicky založená. Doufám, že se mi podaří začít takovou integraci naroubováním sebesdílení a vztahovosti osoby na tomistickou metafyziku bytí jako existenciálního, sebesdílejícího se aktu, v němž už je – jak ukáži – výše zmíněná vztahovost implicitně přítomná. Chci postupovat tak, že rozpracuji Tomášův dynamický a vztahový aspekt samotného bytí s jeho neodlučitelnými aspekty substanciality, tj. bytí-v-sobě, a vztahovosti, tj. bytí-k-jinému. Poté aplikuji tuto dyadickou strukturu bytí na osobu, která je nejvyšším projevem bytí, a výsledkem budou charakteristiky osoby jako sebe-vlastnictví, sebesdílení a sebe-transcendence.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.