ThDr. Silvestr Maria Braito OP (14. června 1898 Ruščuk, Bulharsko – 25. září 1962 Praha) byl katolický kněz, dominikán, teolog, básník, literární kritik a publicista, překladatel, zakladatel a šéfredaktor filosoficko-teologické revue Na hlubinu a jeden z duchovních otců dominikánské edice Krystal. V roce 1950 byl zatčen a v rámci monstrprocesu Machalka a spol. s představiteli řádů odsouzen k 15 letům těžkého žaláře. Věznění, mučení a odpírání léčby těžce poškodilo jeho zdraví, vážně nemocen byl v roce 1960 propuštěn a o dva roky později umírá.
Braito patřil k vůdčím osobnostem katolické Moravy. Jeho přednášková a kazatelská činnost měla velký ohlas, byl úspěšný jako teolog, básník, literární kritik, iniciátor mnoha kulturních počinů. Stál u zrodu olomoucké řádové edice Krystal, v níž spolu s Reginaldem Dacíkem vydali více než 100 knižních titulů, především překlady církevních otců, středověkých mystiků i moderních myslitelů. Podílel se také na českém překladu Teologické sumy Tomáše Akvinského.
Otevřel brány kláštera nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Přiměl své spolubratry ke spolupráci na apoštolátě. Překonával předsudky, zvyklosti, měl s tím mnoho nepříjemností i se svými představenými. Jako redaktor několika časopisů si vymáhá výsadu předplatného do divadla, po čase podílejí se i ostatní řeholníci na kulturním veřejném dění. Chodí na koncerty, později chodí i ostatní, i klerici. Jako redaktor dostává noviny a časopisy domácí i cizí, katolické i protináboženské. Říká: Na jeden časopis vlastní nutno sledovat nejméně dva nepřátelské. A dával je k dispozici i ostatním spolubratřím. V rohu chodby olomouckého kláštera v 1. poschodí stála malá skříňka a na ní ležely noviny a časopisy pro všechny řeholníky.
Mnoho kázal a přednášel a nenechal si ujít jedné příležitosti promlouvat k lidem o poselství Kristově bez únavy, často až do úmoru. … O tom, jak jeho kázání působilo na posluchače, je krásný příklad v záznamu říjnových kázání jistého posluchače Ludvíka Čermáka, soukromníka na Král. Vinohradech. Tento muž chodil pravidelně na říjnový cyklus kázání otce Braita pořádaný v roce 1939 v kostele sv. Jiljí v Praze a denně si zapisoval obsah kázání. Tento jeho výtah, psaný rukou, má 88 stran a je doplněn výstřižky z Lidových listů ze dne 31. 10. 1929 pod názvem „Vzpomínky na krásná říjnová kázání o. Braita“. V článku se mimo jiné praví: „Vzpomínky na krásná říjnová kázání, jež s takovou obětavostí konal věhlasný profesor vdp. Silv. Braito zde u nás v Praze ve starobylém chrámu sv. Jiljí u o. dominikánů, hluboko utkví v duši všech posluchačů. Zájem byl velký! Snad ještě nikdy neviděli jsme prostorný chrám svatojilský tak posluchači přeplněn – jako tento říjnový měsíc – denně. Viděli jsme tam mezi posluchači i doktory, profesory, vysoké úředníky, mnoho studentstva atd.“
Budiž světlo!
Pane, jdu k Tobě! Ruce se chvějí a lesknou slzou, již jsem právě setřel z rozbolavěných očí. Bože, ach Bože, kde je Tvé světlo? Hledám je v pustinách srdce i v zahradách květů a všechno jen pláče a volá po světle Tvém. A Ty, kde jsi? Nevidíš, ó Pane, muka má? Či těšíš se z toho, jak se svíjí v bolesti Tvůj bídný červ, tvůj červíček? Slyšíš, jak propasti nitra volají po něčem, co by je vyplnilo? Ó sešli, Pane, sešli své světlo a přikryj svým jasným pláštěm dítě své, jež sténá a třese se v temnotách... Hle, čekám... A bělostný úsměv jak balzám božských slov jde tiše kolem mne. Již cítím, jak vroucně se sklání nad mým čelem a polibek světla tiskne na mou líc. Ó svatý, nejsem hoden – leč jenom slovo rci a budu uzdraven a v Světle utonu. Ó Pane, jen slovo rci a bude světlo.