Předkládaná publikace obsahuje v latině i češtině text všech dogmatických i reformních dekretů a kánonů přijatých na celkem 25 zasedáních tridentského koncilu (1545-1563), jakož i ustanovení procesní povahy o přeložení či odložení zasedání apod. V příloze je připojeno pět "prováděcích" zákonů papeže Pia IV. z let 1564-1565 a "cenzurní dekalog", zpracovaný na základě požadavků koncilu. V levém sloupci je reprodukován originální text latinský, v pravém sloupci pak český překlad.
Meritorní dekrety a kánony z oblasti věroučné se týkaly kanonicity spisů Starého i Nového zákona a užívání biblických knih, prvotního hříchu a nauky o ospravedlnění, svátostí (obecně i jednotlivě), očistce, vzývání, uctívání a ostatků svatých, svatých obrazů, odpustkové doktríny atd.
Reformní dekrety a kánony se zabývaly tématy jako rezidenční povinnost, kanonické vizitace, podmínky udělování obročí všech stupňů a požadavky na kanonickou způsobilost uchazečů, zákaz kumulace beneficií, návrat k praxi nižších svěcení, vystavování propouštěcích listin kandidátům svěcení a důvody zákazu svěcení, zkvalitnění duchovní správy, trestní řízení a odvolání proti rozsudku ve zvláštních případech, cenzura knih a index zakázaných knih, řeholní kázeň, duchovní i světské patronáty a inkorporace, svolávání provinčních a diecézních synod, zřizování seminářů pro duchovní, uzavírání manželství a zneplatnění tajných sňatků, zbožné instituty a jejich vydržování, zákaz souboje, postní kázeň apod.
Tridentský sněm reagoval na vznik a šíření západní reformace v doktrinální oblasti tím, že vymezil katolickou věrouku proti dogmatickým úchylkám reformátorů, v disciplinární oblasti pak tím, že odstartoval tolik potřebnou reformu církve "v hlavě i v údech" (in capite et in membris). Celé následující období ve vývoji kanonického práva je zaměřeno téměř výlučně na realizaci dekretů tridentského sněmu, které se tak řadí k nejvýznamnějším právním památkám kanonického práva vůbec. Církevní disciplína z nich žila téměř čtyři sta let - až do druhého vatikánského koncilu (1962-1965), resp. do vydání Kodexu kanonického práva roku 1983; pokud jde o dogmatické dekrety Tridentina, ty se staly součástí katolické věrouky trvale.
Z pohledu českých právních dějin stojí za zmínku, že údajné nedodržování některých nařízení tridentského koncilu bylo jedním z bodů trestní žaloby pro kacířství, kterou za císaře a českého krále Karla VI. podal fiskální ředitel Jan Blovský na proslulého českého šlechtice - říšského hraběte Františka Antonína Šporka (1662-1738).
Vůbec první překlad tridentských dokumentů do češtiny je potřebný zvláště v době, kdy znalost latiny, a to i pasivní, je i u akademicky vzdělaných lidí (včetně právníků a teologů) spíše výjimkou.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.