U nás máte vždy dopravu zdarma!

Divinum illud munus | e-kniha

Neohodnoceno
50 Kč

Lev XIII, z latiny přeložil Ctirad Václav Pospíšil

40 str., rok vydání 1998

Encyklika papeže Lva XIII. o působení Ducha svatého v církvi a v jednotlivých duších vydaná v roce 1897 se stala významným podnětem k rozvoji pneumatologie ve 20. století. Po více než 400 letech představuje první rozsáhlý dokument západního magisteria o Duchu svatém.

 

Pouze jako e-kniha

 

E-knihu zasíláme mailem do 2 pracovních dnů po obdržení platby.

Dodáváme ve formátu epub a mobi.

 

 

Kategorie: E-knihy

Lev XIII. v této encyklice vychází z tajemství Trojice a na tomto základě rozvíjí učení o působení Ducha svatého v církvi a v duši křesťana, v duchu teologie svatého Pavla. Jeho encyklika se stala jedním ze základních podnětů pro rozvoj systematického studia autentické křesťanské mystiky i pro pozdější rozkvět pneumatologie v katolické teologii dvacátého století. Dokazuje to i skutečnost, že Jan Pavel II. ve své encyklice Dominum et vivificantem tento dokument svého předchůdce výslovně zmiňuje. S hodnoceními a využitím této encykliky se velmi často setkáváme i v současných pojednáních o Duchu svatém. Učení posledního Petrova nástupce devatenáctého století a zároveň prvního papeže století dvacátého o Božím Duchu si tedy i dnes zasluhuje naši pozornost.

Ukázky

Je nejvýš vhodné, že církev obvykle přivlastňuje Otci ta díla, v nichž se výjimečným způsobem projevuje moc, Synu pak ta, která mimořádně dosvědčují moudrost, konečně Duchu Svatému ta díla, jež vynikají láskou. To ovšem neznamená, že by Boží dokonalosti a vnější Boží díla nebyly společné všem třem Osobám, vždyť všechna díla Trojice jsou stejně nerozdílná, jako je nedělitelná její jediná bytnost (Augustin, De Trinitate, I, 5), a stejně jako jsou tři božské Osoby nerozlučné, tak také nerozlučně působí (tamtéž, I, 4). Zároveň ale na základě jistého vztahu nebo jakési souvislosti mezi určitým dílem a charakteristikami jednotlivých Osob se připisuje nebo přivlastňuje toto dílo spíše jedné Osobě než zbylým dvěma. Stejně jako v našich výrocích o jednotlivých Osobách využíváme Božích stop a Božího obrazu ve stvoření, týmž způsobem využíváme vlastností Boží bytnosti, a tento způsob mluvení o jednotlivých Osobách vzhledem k vlastnostem Boží bytnosti se nazývá přivlastňování (Tomáš Akvinský, Summa theol., I, q. 39, a. 7). Takže Otec, který je základem všeho božství, je rovněž účinnou příčinou všech věcí, vtělení Slova i posvěcení duší, od něho je všecko, tedy od Otce. Syn pak, Slovo a Obraz Boží, je toho všeho vzorovou příčinou, od níž pochází podoba a nádhera, uspořádání a vzájemný soulad všech věcí, On nám zjevil cestu, pravdu a život, On je usmiřitel lidí s Bohem, skrze něho je všecko, tedy skrze Syna. Konečně Duch Svatý je účelovou příčinou toho všeho, poněvadž jako vůle a jako každá jiná věc nachází spočinutí ve svém cíli, tak odpočívá v Tom, který je Boží dobrotou a vzájemnou láskou Otce i Syna a který odvěké a tajuplné dílo spásy mocně podněcuje, lahodně naplňuje a přivádí k dokonalosti, proto v něm je všechno, tedy v Duchu Svatém.

Duch Svatý je Duchem synovství, v němž voláme: Abba, Otče, On naplňuje naše srdce sladkostí otcovské lásky, Duch Boží dosvědčuje našemu duchu, že jsme synové Boží. Na tomto místě je vhodné dodat to, co říká Andělský učitel o podobnosti mezi dvěma díly Ducha Svatého, že totiž jeho působením byl Kristus počat ve svatosti, aby byl přirozeným Božím Synem, a zároveň ostatní jsou posvěcováni, aby byli adoptivními Božími syny (Tomáš Akvinský, Summa theol., III, q. 32, a. 1). Tak tedy mnohem vznešeněji, než jak se to děje v přirozeném řádu, láska, přesněji tedy nestvořená Láska, působí duchovní znovuzrození.

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení