U nás máte vždy dopravu zdarma!

Volba je jen na nás Křížová cesta

Neohodnoceno
190 Kč
text a ilustrace Česlava Talafantová OP
váz., 72 str., rok vydání 2021

 

Kdy vlastně začala křížová cesta a kolik má zastavení? A které je/bude to poslední? Sestra Česlava, dominikánka, která káže vyprávěním a ilustrováním příběhů inspirovaných dějinami spásy, pojala křížovou cestu pěkně zeširoka, „od Adama“ až do dnešních dnů. Zastavení může být nepočítaně, záleží na čtenářově fantazii. Každý okamžik dějin spásy se nějak vztahuje ke Kristově kříži a je jím osvětlován. Skrze Krista je všechno stvořeno a skrze něho je také vše usmířeno, jeho krev prolitá na kříži zjednává pokoj. On je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Moc smrti byla na kříži zlomena, ale zlo ještě není definitivně poraženo. Červený had vinoucí se celou knihou čeká i na poslední stránce a hledá, koho by pohltil. Naše individuální křížové cesty se ještě neuzavřely, čekají na své vyústění. Jaké bude? Doneseme svůj kříž k vítězství, nebo ho odhodíme jako nepotřebné harampádí, které jen překáží našemu pozemskému štěstí? Volba je jen na nás…

 

Kategorie: Dominicana

Po všem, co se stalo, zůstal před křížem stát setník a zděšeně se díval na mrtvého Ježíše. S hrůzou řekl:
„On byl opravdu Boží Syn.“
Pilát dovolil Josefovi tělo pohřbít, ale chtěl důkaz o Ježíšově smrti. Zatímco kati přeráželi těžkými tyčemi nohy ještě žijících lotrů, jeden z vojáků probodl Ježíšovi bok. Z rány v boku vyšla krev a voda.
Ježíšovi přátelé se dali rychle do práce. Večer se blížil a do východu první hvězdy musel být pohřeb ukončen. Ježíšovo tělo uvolnili z hřebů, sňali z kříže a položili na kolena jeho matce.
Maria se loučila s mrtvým Synem. Teď už věděla, o čem kdysi mluvil stařec Simeon, když jí předpověděl: „… I tvou vlastní duši pronikne meč…“ Maria ve své víře v Boha a Bohu nikdy nezakolísala. Ani teď, když byla vystavena nejtěžší zkoušce.
Tenkrát, když přinesla novorozeného Ježíše do chrámu, jak bylo Zákonem přikázáno – vše, co otevírá život matky, bude zasvěceno Bohu, vykonala to proto, aby Syna Bohu odevzdala. Teď si ho vyžádal. Nenaříkala, nesmlouvala, neškemrala. Přidala k synově oběti svou oběť, až k smrti trpící matky.
Když na úsvitě dějin řekl Bůh Abrahámovi:
„Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, a obětuj ho jako oběť zápalnou,“ Abrahám beze slova uposlechl. A Izák nezemřel. Ale Maria se loučí s opravdu mrtvým synem. Přesto věří, že Bůh jí živého Ježíše vrátí.

Všichni ještě plakali a naříkali nad Ježíšovou smrtí, ale on se již ve chvíli vítězství nad ní ujímá práv vítěze. Jeho duše osvobozená od smrtelného těla sestupuje do podsvětí, aby konečně byli osvobozeni a odtud odvedeni spravedliví. Tím se jeho vykupitelské dílo rozšířilo na všechny lidi všech dob. Ježíš vyburcoval ty, kteří celé věky čekali:
„Probuď se, spáči! Přece jsem tě nestvořil proto, abys spal spoutaný v podsvětí. Vstaň z mrtvých, já jsem život!“
Smrt ztratila sílu. Odděluje sice život v čase od života ve věčnosti, ale duše zemřelých už nejsou její kořistí.
Satan prohrál. Jeho moc je zlomena. Ale pýcha prohrát neumí. Viděl, že Ježíš opravdu vstal, že otevřel podsvětí a ze záhrobí vyvedl zajatce, které satan považoval za svůj majetek. Že už nemá žádnou moc, nemohl přiznat. Nevzdá se! Ještě může škodit, svádět slabé, zneužívat pyšné, získávat pro své služby chamtivce a lhaním se může zmocnit těch, kteří mají slabou víru. Krást duše, pro které šel Ježíš na kříž.

Aby se lidé přestali bát Boží spravedlnosti, satan se schoval a namluvil jim, že ani žádný satan vlastně není, a už vůbec ne nějaká pekelná propast. Proto prý není třeba se strachovat Božího hněvu ani věčného zavržení. A pak, Bůh je přece milosrdný. Na co, k čemu kříž? Kdo ví, jak to s tím křížem bylo? Tady satan mlží a líbivě zamlouvá pravou cestu ke spáse. Proč si prý kazit život nějakým omezováním? Vždyť člověk je přece svobodný a může si sám zařídit bezstarostnost, blahobyt, žít v krásných představách svých vzdušných zámků, jak chce, i bez Boha. Že tyto pokusy znovu a znovu špatně dopadly? Že lidská zvůle přinášela nakonec vždy jen další utrpení? To je přece jasný důkaz, říká satan, že Bůh ani není. Nenechal by trpět a umírat nevinné. Ano, satan připouští, že Bůh dal lidem svých deset přikázání. Ale to už je dávno a tehdy nemohl vědět, jak to na světě bude vypadat dnes. Křesťané si už konečně musí zařídit Církev po svém, aby si v ní, sjednoceni, mohli pěkně žít všichni lidé, ať už vyznávají cokoliv. Taková církev by se satanovi moc líbila. Ale ta nemoderní, dva tisíce let stará silná Církev lidem podle něho už nesmí překážet v dosažení všeobecného pozemského štěstí a svobodě.
Jaké to však bude štěstí a svoboda, které lidem nabízí satan?