Spis O formaci kazatelů není praktickým manuálem o osvědčených kazatelských postupech, ale ve vlastním smyslu systematickým teologickým traktátem. Jeho autor Humbert z Romans zdůrazňuje, že v samotném středu kázání stojí Boží slovo. Kazatel musí Boží slovo sám dobře znát a podle něho žít a teprve potom může účinně kázat. Své posluchače má kazatel vést k naslouchání Božímu slovu a k životu podle něho. Boží slovo je v centru Humbertova traktátu také tím, že celý spis je doslova utkán z výroků Písma a některé pasáže jsou fakticky sledem dobře volených biblických citátů. Kromě toho se Humbert často opírá o interpretaci Písma církevních otců. Pojednání o výchově kazatelů prozrazuje, že Humbert vycházel z hluboké osobní zkušenosti kazatele a představeného. Trefně a někdy i s humornou nadsázkou pojmenovává mnohačetné neduhy kazatelů. Stejně tak si je vědom nedostatků a překážek na straně posluchačů. Jeho pohled je lidsky realistický, aniž by přitom ztrácel ze zřetele duchovní rovinu, když poukazuje na snahy zlého ducha bránit působení Božího slova a především když zdůrazňuje, že veškerá účinnost kázání je dílem Boží milosti.
„Další zase pilně pracují na tom, aby měli hodně co říci, opakují části svých kázání nebo používají příliš mnoho příkladů z Písma, uvádějí dlouhé seznamy autorit nebo řetězce důkazů či názorných příkladů, případně hromadí spousty různých slov, aby vyjádřili to samé, nebo opakují tutéž myšlenku stále dokola, přednášejí nekonečné úvody nebo vyloží všechny významy jediného slova. To všechno jsou hrubé chyby v kázání. Přiměřené množství deště je pro plodnost země dobré, ale přílišné množství ji prostě zaplaví. Rozumné množství jídla je pro žaludek dobré, ale proti přílišnému množství se žaludek bouří. Krátký akt uctívání povzbuzuje zbožnost, ale dlouhý lidi uspává. Stručné kázání je tedy užitečné, ale to, jež trvá příliš dlouho, nikoli. Takže dobrý, chytrý kazatel by se neměl soustředit na to, aby měl co říci, spíš by se měl naučit, jak to, co chce říci, vtěsnat do rozumného času. A když zjistí, že toho chce říci příliš, měl by to méně důležité vypustit, aby tak čeledi dával jako dobrý správce (srov. Lk 12, 42) přiměřené množství pšenice, a nikoli všechno, co sklidil.
Jiní si vyberou delší text, ve kterém je několik myšlenek, z nichž některé nejsou příliš prospěšné, a pak komentují každý drobný detail, ať už je důležitý, nebo ne. To je jako chtít připravit jídlo z krávy a uvařit jeden chod z rohů, druhý z kůže, třetí z kopyt a tak dál, dokud by se kráva nespotřebovala. To není rozumný způsob vaření. Chytrý kuchař připraví pokrm z nejlepších částí zvířete a zbytek odloží.“
Začtěte se do ukázky z knihy
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.