"Kostel sv. Jiljí na Starém Městě pražském patří posledních bezmála 400 let k dominikánskému klášteru. Byli to právě dominikáni, kteří vtiskli kostelu současnou podobu. Sv. Dominik založil svůj řád především pro kázání chápané ve velmi širokém smyslu. Společný život bratří, slavení liturgie, akademická činnost, diskuze s nevěřícími — to vše je kázání. Kázat evangelium všemi způsoby mají na prvním místě sami členové řádu, ale bez nadsázky můžeme říci, že v případě kostela sv. Jiljí spolu s nimi káže i jejich klášterní kostel. Stačí se jen chvíli v kostele soustředit a pozorovatel začne vnímat, že vybavení kostela zde není jen nezbytným zařízením prostoru či samoúčelnou dekorací. Celý kostel je nositelem naléhavého sdělení.
Uspořádání interiéru je pojato jako výpověď o kazatelském poslání dominikánských bratří. Jeho středobodem je kázání o ukřižovaném Kristu, od něhož celý řád čerpá sílu, jak to znázorňuje oltářní obraz. Ochráncem kazatelů je zakladatel sv. Dominik a patron české provincie sv. Václav, kteří mají místo v přední části kostela. Kázání je zvěstováním evangelia, jehož čtyři pisatelé jsou na prvních bočních oltářích. Nad lodí kostela, kde se shromažďují věřící, bojují řádoví světci o záchranu církve. Ještě mnoho času bychom mohli věnovat rozvíjení těchto myšlenek…"
z předmluvy
fr. Benedikta Mohelníka OP