Vladimír J. Koudelka OP (1919–2003) patřil k významným řádovým historikům. Narodil se v Bohuslavicích na Moravě, do řádu vstoupil v roce 1938, kněžské svěcení přijal v roce 1944 v Olomouci. Studoval historii ve Fribourgu, v roce 1949 získal doktorát z církevních dějin, poté vyučoval dějiny filosofie a dějiny dogmatu ve Walberbergu. V letech 1952–1976 působil na Historickém institutu řádu v Římě. Dlouhodobě zastával oficium spirituála sester dominikánek ve Švýcarsku.
Otec Vladimír se stal mým duchovním vůdcem a postupně přítelem a bratrem. Byli jsme si velice blízcí. Měl mě rád jako svou „malou sestřičku“ a s láskou o mě pečoval. Poctivě a trpělivě odpovídal na každou mou otázku. A protože viděl mou nerozvážnost a nezkušenost mladého konvertity, dbal především o to, abych si o Bohu nevytvořila falešné představy. Ukazoval mi Boha, který je Láska a chce mé štěstí a dobro už na tomto světě, který chce, abych žila a měla radost z toho, že žiji. Učil mě, že si Boží lásku nemusím získávat hromaděním zbožných skutků. Že Bůh mě miluje stále, i když hřeším a chybuji. To bylo velice osvobozující a důležité pro můj zdravý duchovní život. Psal o pravé lásce k sobě, o důležitosti přijímání vlastních chyb a slabostí, o životě ve společenství, o mém povolání mnišky, o všem, co jsem zrovna potřebovala vědět. A psal málo o sobě. Chtěl mi předat všechno to, čím ho Bůh obdaroval. A to se mu opravdu podařilo. Po 12 let věrně odepisoval na každý můj dopis. Jsem Bohu velice vděčná za vzácný dar tohoto přátelství. — S. M. Růžena Vučková OP
Poškození:
Žádné.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.