Doprava zdarma od 750 Kč

Výklad listu svatého Pavla Filipanům

Neohodnoceno
240 Kč

Tomáš Akvinský

 

Tomáš Akvinský nebyl pouze filosof a teolog, ale také vykladač Písma svatého. Jeho komentáře k biblickým knihám tvoří významnou součást jeho díla. Napsal komentáře k pěti starozákonním knihám (Žalmy, Job, Izaiáš, Jeremiáš, Pláč), komentář ke dvěma evangeliím (podle Matouše a Jana), dále rozsáhlou glosu ke všem evangeliím pod názvem Catena aurea (Zlatý řetěz), komentáře ke všem Pavlovým spisům a k listu Židům. Tento svazek přináší první překlad z Tomášových biblických komentářů, a to jeho výklad listu Filipanům. Jedná se o tzv. lecturu, tedy text v té podobě, jak si jej autor připravil pro přednášku. Nejde tedy o hotové dílo určené ke zveřejnění, ale spíše o podklad pro prezentaci myšlenek obsažených v komentovaném textu. Obsahuje vysvětlení jednotlivých veršů proložené odkazy na jiné biblické citáty, které s probíraným tématem souvisejí, rozvíjejí ho či přinášejí doplňující informace. Filipané jsou pro Tomáše vzorem křesťanů, kteří na úzké cestě Kristově snášejí pro Krista mnohá soužení, osvíceni a sjednocováni vírou vnášejí Kristovo světlo do světa a uprostřed jeho bolestí a smutků svědčí o pravé a trvalé radosti, která se rodí a posiluje z blízkosti Pána.

Kategorie: Aquinata

Bibliografické údaje:

Název: O vůli
Autor: Tomáš Akvinský
Nakladatel: Krystal OP
Ediční řada: Aquinata
Originál: Super Epistolam B. Pauli ad Philipenses lectura
Překlad, úvodní studie a poznámky: Tomáš Machula
Jazyk: latinsko-česká bilingva
Rok vydání: 2023
Vazba: brožovaná
Počet stran: 184
Rozměry: 14 × 20,5 cm
ISBN: 978-80-7575-158-4

 


 

Ukázky:

Spravedlnost se někdy chápe jako zvláštní ctnost, kterou člověk dosahuje správného jednání v oblasti společenské komunikace, a v tomto ohledu člověka řídí. Uměřenost se vztahuje na vášně v nitru, zatímco spravedlnost k druhému člověku. Jiným způsobem se spravedlnost bere jako obecná ctnost, díky níž člověk zachovává zákon kvůli společnému dobru. V tomto smyslu se o ní v Písmu často mluví jako o zachovávání božského zákona. „Jednal jsem podle práva a spravedlnosti“ (Žl 119, 121), rozumí se, podle zákona, který zachováváme z lásky, kdy ono hnutí vychází z nitra. V tomto smyslu jde o ctnost. Ctnost to ale není, pokud jde o spravedlnost z vnější příčiny, tj. buď kvůli zisku, nebo ze strachu z trestu. V tomto případě může být její zachování nepříjemné. Podle toho jsou tedy dvě podoby spravedlnosti: za prvé je to spravedlnost morální, za druhé spravedlnost zákonná, kdy zákon zachováváme nikoli z lásky, ale ze strachu.

Poté říká: „Pán blízko je“ (Flp 4, 5), což se týká příčiny radosti. Člověk se totiž raduje z blízkosti přítele. Pán je blízko přítomností své vznešenosti. „Není daleko od jednoho každého z nás.“ (Sk 17, 27) Dále je blízko co do těla: „Vy, kteří jste někdy byli daleko, v Kristu Ježíši jste se sblížili v krvi Kristově.“ (Ef 2, 13) Je blízko také přítomností milosti. „Přibližte se k Bohu, a on přiblíží se k vám.“ (Jak 4, 8) Je blízko i tím, že nás vyslyší. „Blízko je Pán všem, kdo ho vzývají.“ (Žl 145, 18)

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Nevyplňujte toto pole: