Doprava zdarma od 750 Kč

O vůli

Neohodnoceno
265 Kč

Tomáš Akvinský

 

Další svazek ze souboru Quaestiones disputatae de veritate přináší překlad otázky 22, ve které Tomáš pojednává téma vůle. Otázku disputoval a sepsal během svého vyučování na pařížské univerzitě v letech 1257–1258. V reakci na předchozí filosoficko-teologickou tradici Tomáš vymezuje vůli jako racionální žádost zaměřenou na blaženost, která převyšuje žádost smyslovou, a upouští od tradičního rozdělení na vůli dobrou a zlou. Novátorským a originálním způsobem rozpracovává problematiku svobody vůle. Ukazuje, že co do své přirozenosti vůle nezbytně chce svou blaženost, zatímco co do svého druhového určení zůstává vždy svobodnou vůči přitažlivosti jakékoli věci, dokonce i vůči sobě samé. Zkoumá také vztah svobody vůle a milosti a vzájemné uspořádání a spolupráci vůle a rozumu. Vymezením svobody vůle si Tomáš připravil půdu pro promýšlení tematiky svobodného rozhodování, jemuž věnuje následující, 23. otázku.

Kategorie: Aquinata

Bibliografické údaje:

Název: O vůli
Autor: Tomáš Akvinský
Nakladatel: Krystal OP
Ediční řada: Aquinata
Překlad: Martina Štěpinová OP
Jazyk: latinsko-česká bilingva
Rok vydání: 2024
Vazba: brožovaná
Počet stran: 212
Rozměry: 13 × 20,5 cm
ISBN: 978-80-7575-167-6

 


 

Ukázky:

Protože všechny věci jsou uspořádány a řízeny Bohem k dobru a to tak, že do jedné každé věci je vložen princip, skrze který směřuje k dobru (jako by se vydávala za dobrem samým), musí se říct, že všechny věci si přirozeně žádají dobro. Kdyby totiž všechny věci měly v sobě sklon k dobrému, aniž by měly v sobě jakýsi princip sklonu, mohlo by se říci, že jsou vedeny k dobru, ale ne že si žádají dobra. Avšak z důvodů vložených principů se o všech věcech vypovídá, že si žádají dobro, jako by měly samovolný sklon k dobru. Proto se také říká v Knize Moudrosti, že Boží moudrost všechno sladce spravuje, neboť jedna každá věc svým vlastním pohybem směřuje k tomu, k čemu je vedena Bohem.

Intelekt lze s vůlí porovnat třemi způsoby: 1. Buď absolutně a obecně, bez vztahu k té či oné věci. A tehdy intelekt převyšuje vůli, stejně jako mít to, co v nějaké věci náleží k důstojnosti, je dokonalejší než se vztahovat k její vznešenosti. 2. Nebo vzhledem k smyslovým materiálním věcem. Tehdy je intelekt jednoduše vznešenější než vůle. Např. nahlížet kámen je vznešenější než chtít kámen, neboť forma kamene, nakolik je intelektem nahlížena, je vznešenějším způsobem v intelektu, než je sama o sobě, nakolik je chtěna vůlí. 3. Třetím způsobem ve vztahu k božským věcem, které duši převyšují. Tehdy chtít je vznešenější než nahlížet, stejně jako chtít Boha nebo ho milovat je vznešenější než poznávat ho. Samotná Boží dobrota je totiž dokonalejší v Bohu – a jako taková je žádána vůlí –, než jak je námi participována – a jako taková je poznávána intelektem.

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Nevyplňujte toto pole: