O svátostech obecně v Teologické sumě

„Svátostná milost je určena především ke dvojímu: jednak k odstranění poškození vyplývajícího z minulých hříchů, které sice pominou jako úkon, ale zůstávají jako vina; a dále ke zdokonalení duše v tom, co náleží k bohopoctě podle náboženství křesťanského života. Z toho je pak zjevné, co bylo výše řečeno, že Kristus nás osvobodil od našich hříchů především svým utrpením, nejenom účinně a záslužně, ale i zadostučiněním. Podobně také svým utrpením zavedl obřad křesťanského náboženství: ‚sám sebe dal za nás jako dar a oběť Bohu‘, jak čteme v Ef 5, 2. Z čehož je zjevné, že svátosti církve mají moc zvláště z Kristova utrpení, jehož síla je s námi jaksi spojena přijetím svátostí. A na znamení toho vytekla z boku Krista visícího na kříži voda a krev, z nichž jedno náleží ke křtu a druhé k eucharistii, což jsou nejdůležitější svátosti.“