Boží existence a jiné podobné pravdy o Bohu, které mohou být, jak se praví v Řím 1, 19, poznány přirozeným rozumem, nejsou články víry, ale jejich předpoklady. Neboť víra předpokládá přirozené poznání, tak jako milost předpokládá přirozenost a dokonalost to, co může být zdokonaleno. Nicméně nic nebrání, aby někdo, kdo důkaz nechápe, přijal jako předmět víry něco, co lze jako takové vědět a dokázat.
O věcech jednoduchých nemůžeme mluvit jinak, než jako by to byly věci složené, od nichž bereme své poznání. Tedy když mluvíme o Bohu, užíváme konkrétních slov k označení jeho subsistence, protože pro nás subsistují jen věci složené, a užíváme abstraktních slov k označení jeho jednoduchosti. Když tedy říkáme, že v Bohu je božství nebo život nebo něco podobného, je nutno to přičítat rozdílnosti v pojímání našeho rozumu, a nikoli rozdílnosti ve věci.