Doprava zdarma od 750 Kč

Pouť

1 hodnocení
130 Kč

Peter Kreeft, překlad Immanuel Mariae, brož., 112 str., rok vydání 2014

Obraz života jako cesty je pravděpodobně jedním z nejpopulárnějších obrazů světové literatury. Různé cesty vedou k různým cílům – a cesty mysli jsou právě tak skutečné jako cesty těla. Jako musíte volit, kdykoli přicházíte na rozcestí vaší fyzické cesty, musíte volit i mezi různými myšlenkovými cestami, různými životními filosofiemi. Kniha vypráví o pouti za smyslem života a o vyjití anebo úniku od deseti chybných odboček na této pouti.

Kategorie: Spiritualita

Příběh je cestovní mapou pro nejdůležitější pouť, na jakou se můžete vydat. Je o výběru životní filosofie.

Zde je deset voleb v logické následnosti:

  1. Mám se ptát? Mám vůbec pátrat po pravdě?
  2. Pokud se táži, mám naději na odpověď, anebo mám být skeptikem? Existuje objektivní pravda?
  3. Pokud existuje nějaká objektivní pravda, existuje objektivní pravda týkající se smyslu života?
  4. Pokud existuje objektivní pravda o smyslu života, je jejím obsahem to, že život postrádá smysl, „marnost nad marnost“?
  5. Pokud existuje skutečný smysl, je duchovní, anebo čistě materiální povahy?
  6. Pokud duchovní, je také mravní? Existuje skutečné mravní dobro a zlo?
  7. Existuje-li skutečné mravní dobro a zlo, skutečný morální smysl, je náboženské povahy? Existuje Bůh?
  8. Pokud Bůh existuje, je imanentní (panteismus), nebo transcendentní (deismus), je Bůh všude, nebo nikde?
  9. Je-li Bůh zároveň imanentní i transcendentní (teis¬mus, kreacionismus), jsou pak židé (kteří první učili myš¬lence o stvoření) jeho proroky, jeho mluvčími ve světě?
  10. Jsou-li židé Božími proroky, je Ježíš Mesiášem?

Každá z těchto voleb je významná.

Cesty mysli jsou právě tak skutečné jako cesty těla. A tak jako musíte volit, kdykoli přicházíte na rozcestí vaší fyzické cesty, stejně tak musíte také volit mezi různými myšlenko¬vými cestami, různými životními filosofiemi…

„Sókrate!“ zvolal jsem radostně. „Jsi to skutečně ty?“

„„Tak skutečně já jako věc, na niž hledím, jsi skutečně ty,“ odpověděl s tajemným zábleskem v oku.

„Snažil jsem se pošetile udělat na Sókrata dojem svou moudrostí a řekl jsem: „Míníš tím, že nemůžeš vidět mou duši, mé skutečné já, nýbrž pouze mé tělo.“

„„Nikoli. Míním jen to, co říkám,“ odpověděl, „je to takový můj zvláštní zvyk, na který si, obávám se, budeš muset zvyknout. Míním pouze, že pokud nebyly porušeny logické zákony, můžeš si být jist alespoň tímto: že já jsem já a ty jsi ty. Všechno se zdá mít tento zatvrzelý zvyk být samo sebou, být logicky konzistentní. A co se mě týče, já se jen snažím tento zvyk napodobovat. Takže myslíš, že dokážeš vystát přítomnost tak podivného stvoření, jež ustavičně nesouhlasí s lidmi všude tam, kde jsou lidé v nesouladu s pravdou? Někoho, kdo je na straně pravdy proti lidstvu spíše než na straně lidstva proti pravdě?“

„„Velice rád bych tě měl za svého společníka, Sókrate. Budeme tu viset v jeskyni jako netopýři, anebo mne odsud vyvedeš?“

„„No, to záleží na tobě. Pokud tě budu doprovázet po cestě, budu ti pouze dávat mapu a rady a argumenty. Jsi to ty, kdo se bude muset rozhodovat na každém rozcestí.“

„„Jaká cesta? Nevidím cestu.“

„„Tady tahle,“ ukázal prstem na sotva viditelnou stezku posetou kameny, která prudce stoupala nebezpečně blízko propastí a ústila do úzkých tunelů, jimiž bychom zřejmě museli procházet.

„„A kde je první rozcestí, první volba, kterou mám učinit?“ zeptal jsem se pochybovačně.

„„Právě tady, samozřejmě. Právě tady na začátku.“

 

Začtěte se do ukázky z knihy