Pomazání nemocných je dnes u většiny křesťanů obestřeno jakýmsi strachem. Snad proto, že svátost, která byla Kristem ustanovena proto, aby posilovala ne- mocné v jejich zápase, pomáhala jim snášet utrpení s trpělivostí a křestanskou statečností, byla postupem času stále více udělována teprve umírajícím. Tak se stalo, že se pro tuto svátost časem vžil spíše název "poslední pomazání". Věřící nabyli přesvědčení, že po přijetí svátosti už nutně musí zemřít. Že zde dochází k rozporu, je zřejmé, když si uvědomíme podstatu svátosti nemocných.
Jděte a uzdravujte nemocné Když Pán poslal své učedníky na "zkušební" misijní cestu, dal jim pokyn: "Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte." (Mt 10, 7-8). Evangelista Marek konstatuje, že "Vyšli a volali k pokání; vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je." (Mk 6, 12- 13). Právě u svatého Marka se už zřejmě v textu odráží praxe církve udílet svátost nemocných mazáním olejem a modlitbou kněze. Zřejmý odkaz na slavení svátosti nemocných v prvotní církvi nacházíme v listu svatého Jakuba. V jeho páté kapitole čteme: "Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu! Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno" (Jak 5, 13-15).
Svátost nemocných je jednou ze sedmi svátostí ustanovených Kristem Olivový olej se velmi často používal jako obklad pro tišení bolesti. Pán Ježíš, který sám uzdravoval nemocné, chce dál působit ve své církvi a tak zvolil právě olej, aby ustanovil svátost, ve které nabízí nemocným posilu a uzdravení. Svátost nemocných byla dosvědčena svatým Jakubem. Protože jeho pokyn v závěru listu neobsahuje žádný detailní návod, jak svátost udělovat, můžeme v něm spíše vidět připomínku již známé možnosti slavit tuto svátost.
Není to magie
Svátost nemocných, jak ji Kristus ustanovil, je určena především
k tomu, aby těžce nemocného posilovala a dodávala mu důvěry v Pána a v moc jeho spasitelného utrpení. Stejně jako ostatní svátosti,
i pomazání nemocných čerpá svou moc z Kristovy oběti. Proto je také
nejvhodnějším rámcem pro její slavení eucharistická hostina. Nejedná se o žádnou magickou praktiku. Připomeňme si, že Pán hovoří
o daru, který apoštolové dostali zadarmo. Když na své misijní cestě
Palestinou konali podobné zázraky jako on, nedělali je z vlastní moci,
ale z moci, kterou jim Pán propůjčil. Když se potom vrátili a vypravovali, jak se jim dařilo, Kristus jistě věděl. Vždyť to jeho Duch rukama
apoštolů uzdravoval nemocné a vyháněl zlé duchy.
Odpuštění hříchů
Z toho, co u svatého Jakuba čteme, vidíme, že svátost nemocných
také působí odpuštění hříchů. Rozdělení hříchu na těžký a lehký je
ale až výsledkem pozdějšího vývoje terminologie a v pravém slova smyslu lze za hřích označit právě hřích těžký. Proto si můžeme
být jisti, že svátost nemocných působí odpuštění těžkých hříchů. Ne-
mocnému zůstává sice povinnost se po nabytí zdraví z těžkých hříchů
vyzpovídat, ale toto vyznání je jen jakýmsi potvrzením již obdrženého
Božího odpuštění. Podobně, jako svátost křtu, biřmování a eucharistie nazýváme svátostmi uvedení do křesťanského života, jsou svátost
pokání, svátost nemocných a eucharistie, kterou umírající přijímá jako poslední pokrm na cestu, viatikum, svátostmi, které připravují na
věčnou vlast, svátostmi, které uzavírají pozemské putování. Z účinku
svátosti nemocných, odpuštění hříchů, vidíme její spojitost se svátostí pokání, jejímž je jakýmsi doplňkem, podobně jako biřmování
je jakýmsi dovršením křtu. Zároveň, protože svátost nemocných je
určena pro vážně nemocné, kteří se mohou, ale nemusí ze své ne-
moci uzdravit, působí tato svátost také odpuštění časných trestů za
hříchy. Tohoto odpuštění trestů dochází nemocný v závislosti na své
disponovanosti k Boží lásce. Znamená to, že pokud člověk po přijetí svátosti nemocných přesto nemoci podlehne, může bezprostředně
dosáhnout nebeské blaženosti.
Jednotlivé účinky svátosti
Vzpomeňme si na scénu, kdy před Krista, obklopeného množstvím lidí, spustili na nosítkách otvorem ve střeše domu ochrnutého
člověka. Kristova první slova byla: "Synu, odpouštějí se ti hříchy." (Mk
2, 5). Teprve na potvrzení své moci odpouštět hříchy uzdravil ochrnutého také z jeho nemoci. Vidíme zde pořadí důležitosti hodnot.
Nejdůležitější je odpuštění hříchů. Hřích jako nemoc duše je příčinou veškerého, i fyzického zla ve světě, tedy také nemoci. Hřích je
příčinou smrti. Uzdravením od hříchu je uvolněna cesta k celkové-
mu zdraví člověka. Tak ve svátosti pomazání nemocných je hlavním
účinkem zvláštní dar Ducha svatého. Milost útěchy, pokoje a odvahy.
Tato síla, která pomáhá nemocnému, aby se přidružil k utrpení Kristovu, ho chce přivést k uzdravení duše, ale i těla, pokud to prospěje
k jeho spáse. Člověk, který je Pánem v této svátosti posilněn a pozve-
dán, se otvírá jeho přítomnosti a ta působí odpuštění všech hříchů
a přiměřeně dispozici člověka i odpuštění časných trestů za ně. Tak
je nemocný posvěcen Kristovou přítomností a jeho utrpení se stává
účastí na Ježíšově vykupitelském díle a přináší ovoce vykoupení pro
církev. Církev se přimlouvá za zlepšení stavu nemocného a nemocný
ze své strany přispívá k posvěcení církve a k dobru celého světa. Tato
svátost také připravuje člověka na přechod z tohoto světa, na nelehkou chvíli posledního a rozhodujícího zápasu. Pomazání nemocných
dovršuje pomazání, kterých se nám dostalo při křtu a biřmování.
Jak se svátost nemocných uděluje
Podle současných směrnic se svátost nemocných má udílet všem
vážně nemocným. Pokud se po zlepšení stavu nemoc znovu zhorší,
nebo se k ní přidruží nějaká další, může být svátost udělena znovu. Za vážnou nemoc se pokládá také pokročilý věk. Doporučuje se
přijmout svátost nemocných před vážnou operací. Svátost pomazání
nemocných nemůže být, stejně jako žádná jiná svátost, udělena mrtvému člověku. Pokud je to možné, předchází pomazání nemocných
slavení svátosti smíření a nakonec je věřícímu podáno tělo Páně. Svátost nemocných se má udílet ve společenství věřících, ať už při slavení
eucharistie, nebo třeba v kruhu rodiny. Udílí se pomazáním nemocného člověka na čele a na rukou posvěceným olivovým, nebo jiným
rostlinným olejem, přičemž kněz nebo biskup říká: "Skrze toto svaté
pomazání ať tě Pán pro své milosrdenství posílí milostí Ducha svatého, ať tě
vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní." Vzhledem k tomu, že i svá-
tost nemocných odpouští hříchy, nemůže ji udělovat jáhen, protože
moc odpouštět hříchy má pouze biskup a kněz. Olej k udílení svátosti nemocných světí biskup spolu s olejem katechumenů a s křižmem
při mši svaté na Zelený čtvrtek. Olej nemocných však může v nouzi
posvětit i kněz, který svátost udílí.
Cena křesťansky snášeného utrpení
V současné době, kdy se tolik diskutuje o eutanasii, o takzvaném
"ulehčení" těžce trpícím nemocným, může být pochopení svátosti ne-
mocných klíčem k pochopení ceny utrpení, které člověk nese se svým
Mistrem, s tím, který za nás obětoval svůj život ve velkých bolestech
na kříži. Nezapomeňme na slova, která slyšel onen lotr, trpící podobným způsobem poblíž: "Amen, pravím ti, ještě dnes budeš se mnou v ráji"
(Lk 23, 43). Svatý Pavel v listě Kolosanům píše: "Teď sice pro vás trpím,
ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět
do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev."
(Kol 1, 24). Jsou to slova křesťanské víry a radosti. Stejně jako ostatní
svátosti, také svátost nemocných nám byla dána proto, abychom se
radovali z Kristovy pozornosti a z jeho lásky. Neměli bychom se tedy
této svátosti bát a měli bychom sebe i druhé vést k jejímu včasnému
přijetí.
Literatura:
Katechismus katolické církve, par. 1499 - 1532